Zelený vodík proudí českými plynovody: GasNet otevírá novou kapitolu tuzemské energetiky
Česká energetika zažila v dubnu 2026 historický moment. GasNet, největší provozovatel distribuční plynárenské soustavy v zemi, spustil v jednom z moravských měst pilotní projekt přimíchávání zeleného vodíku do stávající plynové sítě. Pro Českou republiku jde o průlom srovnatelný s tím, když v roce 2010 začaly na střechách rodinných domů poprvé ve větším měřítku přibývat fotovoltaické panely.
Co přesně znamená „vodíkové město"?
Pod pojmem vodíkové město se neskrývá vědeckofantastická utopie. Jde o reálnou distribuční oblast, kde GasNet experimentálně přimíchává zelený vodík – vyrobený elektrolýzou z obnovitelných zdrojů – do klasické zemní plynové sítě. Aktuálně se pohybuje koncentrace přibližně do pěti objemových procent, což odpovídá technickým limitům, které stanovuje jak evropská norma EN 16723-2, tak české předpisy Energetického regulačního úřadu (ERÚ).
Domácnosti ani firmy v pilotní lokalitě prakticky nepoznají rozdíl. Plynové kotle, sporáky ani průmyslové hořáky není třeba upravovat. Přesto každý krychlový metr plynu proudící do kuchyní nebo kotelen nese o trochu méně oxidu uhličitého, než by nesl bez příměsi vodíku.
Proč právě teď?
Timing není náhodný. Česko stojí před třemi souběžnými tlaky, které z vodíku dělají nevyhnutelné téma.
Za prvé, Evropská komise svým nařízením o plynové infrastruktuře (Gas Package 2021/2022) jasně naznačila, že stávající plynovodní síť má být postupně transformována na tzv. „hydrogen-ready" infrastrukturu. GasNet reaguje jako první velký distributor v Česku a získává tak regulatorní i technické know-how dříve než konkurence.
Za druhé, ceny elektřiny letos na jaře opět připomněly volatilitu trhu. Chladný duben způsobil skokový nárůst spotřeby elektřiny v ČR, přičemž přenosová soustava ČEPS zaznamenala v některých dnech spotřebu blízkou zimním maximům. Právě v takových chvílích se ukazuje strategická hodnota vodíku jako sezonního zásobníku energie.
Za třetí, solární výroba v dubnu poprvé v historii překročila 600 GWh za jediný měsíc. Fotovoltaika vyrobila víc, než kdy předtím, a přitom v řadě hodin narážela na problém přebytků, které síť nedokázala absorbovat. Zelený vodík nabízí odpověď: přebytečnou elektřinu proměnit v molekuly a uskladnit je.
Elektrolýza: srdce celého systému
Klíčem k zelenému vodíku je elektrolyzér – zařízení, které pomocí elektrického proudu štěpí vodu na vodík a kyslík. GasNet v pilotním projektu spolupracuje s průmyslovým partnerem, jehož elektrolyzér má výkon několika megawattů. Zařízení je dimenzováno tak, aby mohlo využívat přebytky z obnovitelných zdrojů v době, kdy cena elektřiny na velkoobchodním trhu OTE klesá pod nulovou hodnotu – k čemuž dochází stále častěji.
Letos v dubnu dosáhly záporné ceny elektřiny v Česku rekordního počtu hodin. Solární elektrárny vyráběly i v době, kdy za každou vyrobenou megawatthodinu musel výrobce fakticky připlácet, aby se elektřiny zbavil. Výroba vodíku v těchto chvílích dává ekonomický smysl: levná nebo záporně ceněná elektřina se mění v komoditu, která má cenu.
Co říkají čísla?
Současný pilot pokrývá distribuční oblast s přibližně 8 000 odběrnými místy. Přimíchaný podíl vodíku představuje ekvivalent snížení emisí CO₂ o několik tisíc tun ročně – číslo, které samo o sobě nezní dramaticky, ale jako proof of concept je klíčové.
Ambicí GasNetu je do roku 2030 dosáhnout přimíchávání vodíku v minimálně deseti dalších distribučních oblastech, přičemž koncentrace by mohla stoupnout až na dvacet procent – pokud to povolí upravené technické normy a legislativa. ERÚ zatím nevydal definitivní stanovisko k vyšším podílům, jednání probíhají.
Na celoevropské úrovni udávají tempo Německo a Nizozemsko, kde provozovatelé sítí experimentují s koncentracemi kolem deseti procent a plánují výstavbu dedikovaných vodíkových páteřních plynovodů. Česko se přimíchávacím projektem GasNetu dostává na mapu zemí, které nejsou jen diváky energetické transformace.
Firmy a průmysl: největší potenciál i výzva
Zatímco domácnosti změnu téměř nepocítí, pro průmyslové odběratele je situace složitější. Výrobní podniky s vysokoteplotními procesy – sklárny, hutě, keramická výroba – musejí pečlivě sledovat složení plynu, protože vodík hoří jinak než metan. Kalorická hodnota směsi klesá, plamen se chová odlišně.
Průmyslová energetika proto stále více přechází na inteligentní energetické systémy, které umějí s proměnlivým složením paliva pracovat. Systémy jako Huawei LUNA2000-241-2S1 ukazují, jak se moderní akumulační a řídící technologie stávají páteří firemní energetiky: nestačí jen ukládat energii, je třeba ji řídit v reálném čase v závislosti na ceně, dostupnosti a složení energetického mixu. Platformy jako Smart Energy Share (https://smartenergyshare.com) pak umožňují firmám optimalizovat celé energetické portfolio – od fotovoltaiky přes bateriové úložiště až po budoucí vodíkový článek v jejich energetickém miksu.
Regulatorní prostředí: kde jsou hranice?
ERÚ a Ministerstvo průmyslu a obchodu stojí před nelehkým úkolem. Musejí nastavit pravidla tak, aby podpořila rozvoj vodíkové infrastruktury, ale zároveň chránila spotřebitele a zajistila bezpečnost sítě.
Klíčovým dokumentem je Národní vodíková strategie, aktualizovaná v roce 2025, která stanoví cíl vyrábět do roku 2030 minimálně 50 000 tun zeleného vodíku ročně na českém území. Pro srovnání: letos se produkce pohybuje v řádech stovek tun. Skok o dva řády za pět let je ambiciózní – někteří experti ho považují za nerealistický bez masivní státní podpory nebo průlomu v ceně elektrolyzérů.
Cena zeleného vodíku je totiž stále Achillovou patou celého konceptu. Aktuálně se pohybuje kolem šesti až osmi eur za kilogram, zatímco „šedý" vodík z fosilních zdrojů stojí méně než dvě eura. Bez uhlíkového poplatku nebo přímé dotace se zelený vodík nedokáže prosadit čistě tržní cestou.
Kde je tedy budoucnost?
Vodík v plynárenství pravděpodobně nenastoupí jedinou cestou. Scénář, který dnes preferují analytici i regulátoři, počítá se třemi paralelními stopami:
Přimíchávání do stávající sítě – jako dělá GasNet nyní – pro rychlé snížení emisní intenzity bez nutnosti budovat novou infrastrukturu.
Dedikované vodíkové plynovody pro průmyslové clustery – hutní oblast Ostravska nebo chemické závody na severní Moravě jsou kandidáty na přímé napájení čistým vodíkem bez přimíchávání.
Vodíkové tankování v dopravě – nákladní vozy, autobusy a vlaky na vodíkový pohon potřebují síť čerpacích stanic. Česko má nyní čtyři veřejné stanice, plán hovoří o padesáti do roku 2030.
Závěr: duben 2026 jako milník
Historická hodnota toho, co GasNet v dubnu 2026 spustil, nespočívá v kilogramech vodíku proudících potrubím. Spočívá v tom, že česká plynárenská infrastruktura – budovaná desítky let pro zemní plyn – poprvé reálně přepravuje molekuly vyrobené z vody a slunce. Každá taková první vlna v energetice trvá roky, než se promění v tsunami. Ale ta vlna musí někde začít.
Zdroje
- GasNet – Pilotní projekt přimíchávání vodíku – tisková zpráva GasNet Group, duben 2026
- Energetický regulační úřad (ERÚ) – Stanovisko k technickým podmínkám přimíchávání vodíku do distribuční soustavy, eru.cz
- OTE – Operátor trhu s energií – Měsíční zpráva o trhu s elektřinou, duben 2026, ote-cr.cz
- Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR – Národní vodíková strategie ČR (aktualizace 2025), mpo.cz
- European Hydrogen Backbone Initiative – Quarterly Progress Report Q1 2026, ehb.eu