Zdaňte energetické firmy, žádá pětice zemí EU. Co to znamená pro český trh?

Zdaňte energetické firmy, žádá pětice zemí EU. Co to znamená pro český trh?

Pět členských států Evropské unie podle agentury Reuters společně požaduje zavedení mimořádné daně na zisky energetických firem. Návrh přichází v době, kdy velkoobchodní ceny energií zůstávají vysoko nad předkrizovými úrovněmi a domácnosti i průmysl stále cítí dopady energetické krize. Jak by takové opatření ovlivnilo český energetický trh a co si z toho vzít jako spotřebitel?

Kdo za návrhem stojí a proč

Iniciativu vedou Španělsko, Řecko, Belgie, Irsko a Polsko — země, které dlouhodobě argumentují tím, že mimořádné zisky (tzv. windfall profits) energetických koncernů jsou nepřiměřené vůči reálným nákladům na výrobu elektřiny. Podle dat Eurostatu vzrostly čisté zisky deseti největších evropských energetických skupin v letech 2022–2024 kumulativně o více než 180 miliard eur oproti průměru předchozího pětiletého období.

Argument je přímočarý: pokud se cena plynu na burze TTF v roce 2022 vyšplhala na 340 EUR/MWh (oproti dlouhodobému průměru kolem 20 EUR/MWh) a dnes se pohybuje kolem 35–45 EUR/MWh, marže výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů a jádra zůstávají nadstandardní — protože marginální cenotvorba na trhu odvozuje cenu od nejdražšího zdroje.

Evropský precedent: daň z neočekávaných zisků 2022

EU již jednou mimořádnou daň zavedla. Na podzim 2022 schválila Rada EU nařízení o dočasném solidárním příspěvku z nadměrných zisků fosilního sektoru (minimálně 33 % ze zisků přesahujících 120 % průměru předchozích čtyř let). Opatření platilo pro zdaňovací období 2022 a 2023.

V Česku se tato daň promítla do zákona č. 366/2022 Sb. jako mimořádná daň z neočekávaných zisků (windfall tax) ve výši 60 % z nadměrného zisku. Vztahovala se na banky, rafinérie a energetické firmy s obratem nad 50 miliard Kč. Podle údajů Ministerstva financí ČR přinesla v prvním roce přibližně 30 miliard Kč do státního rozpočtu.

Nyní pětice zemí volá po trvalém nebo opakovaně aktivovatelném mechanismu — nikoli jednorázovém řešení.

Jak funguje cenotvorba a proč jsou ceny stále vysoké

Pro pochopení debaty je klíčové znát princip marginálního oceňování na velkoobchodním trhu. Cenu elektřiny na burze (v ČR operátor trhu OTE, a.s.) určuje nejdražší zdroj potřebný k pokrytí poptávky v dané hodině. V praxi to znamená:

• Solární a větrná elektrárna vyrábí s marginálními náklady blízkými nule.
• Jaderná elektrárna má náklady kolem 25–35 EUR/MWh.
• Plynová elektrárna (často ta cenotvorná) operuje na 55–80 EUR/MWh podle ceny plynu.

Výsledek? I když ČEZ vyrobí kilowatthodinu z Temelína za 30 EUR, na trhu ji prodá za 65 EUR — protože cenu určuje plynová špička. Právě tento rozdíl je terčem navrhované daně.

Český kontext: regulace a dozor

Energetický regulační úřad (ERÚ) v Česku dohlíží na regulované složky ceny elektřiny (distribuce, systémové služby, poplatek za obnovitelné zdroje). Neregulovaná silová složka — tedy samotná komodita — tvoří přibližně 45–55 % koncové ceny pro domácnosti.

V roce 2025 platila průměrná česká domácnost (roční spotřeba 3 500 kWh) za elektřinu přibližně 6 200 Kč/MWh včetně DPH, tedy zhruba 21 700 Kč ročně. Oproti roku 2021 (cca 4 800 Kč/MWh) jde stále o nárůst kolem 30 %. Případné zdanění nadměrných zisků by teoreticky mohlo financovat slevy na regulovaných složkách nebo dotace na zateplení a fotovoltaiku.

Praktický příklad: co ušetříte sami

Místo čekání na politická rozhodnutí může každá domácnost jednat hned. Srovnejme dvě strategie:

Právě komunitní energetika získává v Česku na síle díky novele energetického zákona. Platformy jako Smart Energy Share umožňují propojit výrobce a spotřebitele v rámci lokální komunity a sdílet přebytky vyrobené energie — bez nutnosti prodávat za nízkou výkupní cenu a nakupovat zpět za vysokou koncovou cenu.

Výhled: co přinese rok 2026 a dál

Evropská komise aktuálně připravuje reformu designu trhu s elektřinou (Electricity Market Design Reform). Klíčové body:

1. Contracts for Difference (CfD) — dlouhodobé smlouvy pro nové zdroje s garantovanou cenou. Zisky nad stanovenou hranicí se vrací spotřebitelům.
2. Revenue cap pro inframarginální zdroje — trvalý strop na příjmy jádra, OZE a hnědého uhlí.
3. Posílení PPA smluv — přímé kontrakty mezi výrobcem a odběratelem mimo burzu.

Pokud pětice zemí se svým návrhem uspěje, můžeme očekávat hybridní model: tržní cenotvorba zůstane, ale nadměrné zisky budou automaticky přerozděleny. Pro Česko s dominantním postavením ČEZ (státní podíl 70 %) to paradoxně může znamenat, že stát zdaní firmu, kterou sám vlastní — a příjmy přesune z dividendového řádku do rozpočtového.

Co si z toho odnést

Debata o zdanění energetických firem není jen politické divadlo. Odráží reálný strukturální problém: trh nastavený na marginální cenotvorbu generuje obrovské rozdíly mezi výrobními náklady a prodejní cenou. Dokud reforma neproběhne, nejúčinnější obranou spotřebitele zůstává snížení závislosti na velkoobchodní ceně — vlastní výroba, komunitní sdílení a chytré řízení spotřeby.

Nenechávejte svůj účet za energie na rozhodnutí Bruselu. Porovnejte si tarify, zjistěte podmínky komunitní energetiky ve vašem regionu a začněte jednat — protože nejlevnější kilowatthodina je ta, kterou nemusíte kupovat.