Hormuzský průliv, spotové ceny a česká platební složenka: proč globální geopolitika dopadá na každý rodinný rozpočet
Když se dva největší světoví lídři shodnou na jedné věci, trhy to zaznamenají okamžitě. Setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s čínským protějškem Si Ťin-pchingem přineslo překvapivou shodu: Hormuzský průliv musí zůstat otevřený pro mezinárodní lodní dopravu. Pro průměrného Čecha to zní jako vzdálená geopolitická záležitost – jenže tentokrát se hluboce dotýká jeho účtu za energie.
Proč záleží na sedmatřiceti kilometrech vody
Hormuzský průliv, který dělí Írán od Ománu a Spojených arabských emirátů, je nejužším místem světového energetického krevního oběhu. Přes tuto úžinu prochází každý den přibližně 20 milionů barelů ropy – zhruba pětina globální denní spotřeby. K tomu připočtěme tankerovou přepravu zkapalněného zemního plynu (LNG), který míří zejména do Evropy a Asie.
Pokud by se průliv z jakéhokoliv důvodu uzavřel – ať válečným konfliktem, námořní blokádou, nebo teroristickým útokem – ceny ropy by se v horizontu hodin vyšplhaly na úrovně, jaké jsme neviděli od roku 2008. Evropský benchmark Brent, který se dnes pohybuje kolem 75 dolarů za barel, by mohl překročit 120 dolarů. A to by se okamžitě promítlo do cen pohonných hmot na českých čerpacích stanicích, ale také do nákladů na výrobu elektřiny a tepla.
Shoda Washingtonu a Pekingu proto není jen diplomatickým gestem – je to pojistka pro globální energetickou stabilitu.
Evropa hledá vlastní odpovědi
Přes veškerou diplomatickou garanci ale Brusel i jednotlivé členské státy vědí, že závislost na tranzitních trasách přes geopoliticky nestabilní oblasti je systémovým rizikem. Proto unijní ministři energetiky, kteří se nedávno sešli na Kypru, věnovali velkou část diskuse dvěma tématům: podpoře domácí těžby a zpracování energetických surovin na evropské půdě a zavedení daně z mimořádných zisků energetických firem.
Daň z nadměrných zisků není nová myšlenka. Německo, Itálie i Česká republika ji aplikovaly v různých podobách po energetické krizi let 2021–2023. Tehdy tuzemský zákonodárce zavedl tzv. odvod z nadměrných zisků, který dopadl na obchodníky s elektřinou, zemním plynem a na rafinérie. Celkový výnos pro státní rozpočet přesáhl 17 miliard korun, přičemž největší část odvedl ČEZ a jeho dceřiné společnosti.
Nyní Kyperské závěry naznačují, že Komise chce podobný mechanismus buď zaktivovat permanentně, nebo alespoň připravit jako pohotovostní nástroj pro případ další cenové krize.
Česká závislost na dovozu: reálná čísla
Abychom pochopili, proč má Česká republika zájem na stabilním Hormuzském průlivu, stačí se podívat na strukturu tuzemské energetiky. Přestože jsme ze zhruba 60 procent elektřiny soběstační díky jadernému a uhelnému mixu, v oblasti zemního plynu dovážíme téměř vše. Podle dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) spotřebovaly české domácnosti a průmysl v roce 2024 přibližně 8,2 miliardy krychlových metrů zemního plynu. Z toho zhruba 70 procent pocházelo z Norska a přibližně 20 procent ve formě LNG přepravovaného tankerovou dopravou.
LNG přepravované přes Hormuz tvoří zatím menší, ale rychle rostoucí podíl. Česko sice nemá vlastní terminál, napojuje se přes německé a holandské regasifikační kapacity, ale každé zdražení přepravy se propíše do velkoobchodního indexu TTF a odtud do tarifu, který platí domácnost v Brně nebo továrna v Mladé Boleslavi.
Operátor trhu s elektřinou OTE zveřejnil v dubnu letošního roku analýzu, podle níž by hypotetické uzavření Hormuzského průlivu na dva týdny zvedlo průměrnou českou cenu zemního plynu pro domácnosti o 8 až 14 procent. Při dnešních cenách by to znamenalo zdražení v řádu tisíce korun ročně pro průměrnou českou domácnost.
Nové projekty: mohou zkrotit ceny?
Evropa reaguje na geopolitické turbulence investicemi do diverzifikace zdrojů. Na stole jsou tři typy projektů:
Offshore větrné farmy na Baltském a Severním moři. Česká republika se sice k moři nedostane, ale prostřednictvím přeshraniční přenosové soustavy bude čerpat levnou větrnou elektřinu z německých a dánských farem. Propojení přes území Německa by mohlo do roku 2030 pokrýt až 15 procent české spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Rozšíření LNG terminálů v Polsku a Německu. Terminál v Świnoujście už dnes přijímá tankerové zásilky z Kataru a USA. Plánované rozšíření do roku 2027 zvýší kapacitu o 40 procent, což přímo sníží tlak na českou poptávku po ruském plynu přes ropovod.
Domácí obnovitelné zdroje. Tady je Česko stále výrazně pozadu. Zatímco Německo ročně instaluje fotovoltaické panely o výkonu 10 GW, Česko se pohybuje kolem 1 GW. Přitom každý megawatt domácí fotovoltaiky je megawatt, který nevyžaduje přepravu Hormuzem ani závislost na dohodách světových velmocí.
Agregátory a komunitní energetika přitom umožňují i malým hráčům participovat na trhu způsobem, který byl před pěti lety nemyslitelný. Platformy jako Smart Energy Share (https://smartenergyshare.com) propojují domácnosti s přebytky solární energie s odběrateli, čímž snižují závislost na centralizovaném velkoobchodním trhu navázaném na globální ceny fosilních paliv.
Daň z mimořádných zisků: spravedlnost, nebo brzda investic?
Kyperská debata o dani z nadměrných zisků otevírá starý spor: jsou vysoké zisky energetických firem motivací k investicím, nebo zátěží pro spotřebitele, která si zasluhuje redistribuci?
Zastánci daně argumentují, že zisky ČEZ v roce 2022, kdy zisk skupiny přesáhl 48 miliard korun, byly z velké části výsledkem regulačního selhání, nikoliv firemní efektivity. Ceny elektřiny byly tehdy propojeny s cenou zemního plynu prostřednictvím marginálního trhu, takže i jaderné elektrárny prodávaly elektřinu za ceny odvozené od drahotě plynu – a inkasovaly neplánované windfall profits.
Odpůrci naopak varují, že každé zvýšení fiskální zátěže odvádí kapitál od potřebných investic do sítí, akumulace a jaderné energetiky. ČEZ investuje do výstavby nových bloků v Dukovanech odhadovaných na 200 miliard korun – a stabilní kapitálové prostředí je pro takový projekt klíčové.
ERÚ ve svém letošním výhledu naznačil, že preferuje kombinaci: přísnější regulaci tržního mechanismu pro citlivé zákazníky na jedné straně a přímou podporu nízkopříjmových domácností na straně druhé – namísto plošného zdanění zisků.
Co to znamená pro českou domácnost a průmysl
Geopolitická shoda Trumpa a Si Ťin-pchinga nad Hormuzem je dobrou zprávou pro krátkodobou cenovou stabilitu. Zároveň nás ale tato epizoda znovu připomíná, jak zranitelná je česká energetika vůči jevům, které se dějí tisíce kilometrů od našich hranic.
Strukturální odpovědí je kombinace tří přístupů: diverzifikace zdrojů (LNG terminály, obnovitelné zdroje, jaderná energetika), rozvoj inteligentní sítě schopné absorbovat decentralizovanou výrobu a promyšlená redistribuční politika zajišťující, aby cenové výkyvy nedopadaly neúměrně na zranitelné skupiny obyvatel.
Do té doby každé ráno, kdy si uvaříme kávu a zapneme počítač, nepřímo závisíme na tom, zda v úžině mezi Ománem a Íránem bude klid – a zda se na tom oba supervelemoci budou nadále shodovat.
Zdroje
- Energetický regulační úřad – Výroční zpráva o provozu ES ČR 2024
- OTE – Zpráva o trhu 2024: Zemní plyn a elektřina v číslech
- Evropská komise – REPowerEU: Plán diverzifikace energetických zdrojů
- IEA – Oil Market Report: Strait of Hormuz Risk Assessment (duben 2025)
- ČEZ Group – Výroční zpráva 2024 a investiční výhled do roku 2030