Desetiletí solární revoluce: Praha opět v centru energetické transformace
Konference Solární energie a akumulace slaví letos kulaté výročí. Desátý ročník, který se uskuteční v pražském kongresovém centru, přichází v době, kdy česká fotovoltaika prochází možná nejzásadnější proměnou své historie — a zároveň čelí výzvám, které před dekádou nikdo nepředvídal.
Od pionýrů k průmyslovému boomu
Když se v roce 2017 sešel první ročník této konference, instalovaný výkon solárních elektráren v České republice stagnoval těsně pod dvěma gigawatty. Pohled zpátky je dnes skoro neuvěřitelný. Ke konci roku 2025 přesáhla celková kapacita fotovoltaiky v Česku čtyři gigawatty, přičemž jen za poslední dva roky přibylo více než 1,5 GW nových instalací. Většinu tvoří malé a střední systémy na rodinných domech a průmyslových halách — tichá revoluce, která se odehrávala daleko od mediálních titulků.
ERÚ (Energetický regulační úřad) ve své výroční zprávě za rok 2025 uvádí, že v Česku je nyní registrováno přes 145 000 výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů s výkonem do 1 MW. Před deseti lety to bylo méně než 20 000. Tento exponenciální nárůst klade zcela nové nároky na distribuční soustavu i na systémy řízení flexibility — a právě to bude jedno z klíčových témat letošní konference.
Datová centra: neočekávaný spolustolovník
Do diskuse o energetice přibyl v posledních dvou letech nový a kontroverzní hráč: datová centra. Rozmach umělé inteligence a cloudových služeb vyvolal celosvětovou poptávku po výpočetním výkonu, a Česká republika se stala jedním z preferovaných míst pro jejich výstavbu. Nízká seismická aktivita, kvalitní infrastruktura a geografická poloha uprostřed Evropy lákají technologické giganty.
Výsledek? Operátor přenosové soustavy ČEPS eviduje žádosti o připojení nových velkoodběratelů s celkovým plánovaným příkonem přesahujícím 3 GW — a drtivá většina z nich jsou právě datová centra. Pro srovnání: průměrná roční spotřeba celé České republiky se pohybuje kolem 65 TWh, tedy přibližně 7,4 GW průměrného výkonu. Přidat do sítě naráz tři gigawatty nové nepružné zátěže je výzva, která staví energetiku před existenciální otázky.
Politici napříč spektrem začínají reagovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje na metodice prioritizace připojování nových odběratelů, přičemž zelenost provozu — tedy závazek odebírat elektřinu z obnovitelných zdrojů nebo ji přímo vyrábět — má být jedním z hodnoticích kritérií. Část datových center již dnes uzavírá PPA smlouvy (Power Purchase Agreements) přímo s provozovateli solárních parků, čímž de facto financují novou kapacitu OZE.
Akumulace: chybějící článek českého puzzle
Fotovoltaika bez akumulace je jako pšeničné pole bez mlýna. Vyrobíte surovinu, ale bez správné infrastruktury ji nedokážete plně využít. Česko v této oblasti výrazně zaostává za srovnatelnými evropskými ekonomikami. Zatímco Německo instaluje bateriová úložiště tempem odpovídajícím stovkám megawatthodin měsíčně, česká statistika akumulačních kapacit je stále spíše v řádu desítek MWh.
Příčin je několik. Chybí jasný regulatorní rámec pro agregaci flexibility — přestože novela energetického zákona, která transponuje evropskou směrnici o vnitřním trhu s elektřinou (tzv. Elektroenergetická směrnice 2019/944), byla přijata, prováděcí předpisy stále narážejí na implementační problémy. OTE (Operátor trhu s elektřinou) sice spustil pilotní projekt pro agregaci virtuálních elektráren, ale kapacity zapojené do tohoto programu jsou prozatím symbolické.
Letošní konference přinese v tomto směru konkrétní novinky. Několik výrobců průmyslových bateriových systémů oznámilo zájem o vstup na český trh s celkovými investičními záměry přesahujícími 500 milionů korun. ČEZ, který dosud v oblasti akumulace postupoval opatrně, připravuje vlastní projekt kombinující větrnou a solární výrobu s bateriovým úložištěm na Mostecku — lokalitě symbolicky zatížené dekády těžby uhlí.
Sdílení energie: komunitní model na vzestupu
Jedním z nejzajímavějších trendů posledního roku je rozmach komunitní energetiky a sdílení elektřiny. Česká legislativa sice stále ještě hledá optimální podobu, ale první energetická společenství již fungují a ukazují, že model kolektivní výroby a spotřeby má reálný ekonomický smysl.
Platformy jako Smart Energy Share ukazují, jak lze technologicky propojit výrobce a spotřebitele elektřiny a optimalizovat toky energie v reálném čase — přesně ten typ řešení, který bude při masivním nástupu distribuované fotovoltaiky nepostradatelný. Sdílení přebytků v rámci bytových domů, průmyslových areálů nebo celých čtvrtí snižuje závislost na síti a zlepšuje ekonomiku solárních investic.
ERÚ aktuálně připravuje metodický pokyn pro energetická společenství, jehož finální verze by měla být zveřejněna do konce léta 2026. Výsledek bude mít klíčový vliv na to, zda se komunitní energetika v Česku rozvine do masového jevu, nebo zůstane okrajovým fenoménem nadšenců.
Síťové poplatky: slonová past pro prosumery
Přes veškerý optimismus existuje jeden systémový problém, který dokáže zhatit i ty nejlépe navržené projekty: struktura síťových poplatků. Český systém, nastavený primárně pro jednosměrný tok elektřiny od velkých výroben ke spotřebitelům, nedostatečně reflektuje hodnotu, kterou distribuovaná výroba a akumulace do sítě přinášejí.
Majitelé domácích baterií, kteří stabilizují lokální síť a snižují špičkové zatížení, za to nedostávají adekvátní kompenzaci. Naopak, s rostoucím podílem vlastní výroby se paradoxně zvyšují jejich fixní síťové poplatky jako podíl na celkových nákladech na elektřinu. Bez reformy tarifní struktury bude motivace investovat do akumulace systematicky podkopávána.
Toto téma bude v Praze jistě kontroverzní. Distribuční společnosti argumentují potřebou pokrýt fixní náklady na údržbu sítě, zatímco prosumerská komunita poukazuje na to, že správně nastavené pobídky by naopak snížily celkové náklady systému tím, že by odlehčily přenosové a distribuční vedení v kritických hodinách.
Výhled: dekáda, která teprve přijde
Deset let konference Solární energie a akumulace je důvodem k oslavě, ale ještě více k zamyšlení. Transformace energetiky v České republice probíhá, ale ne dostatečně rychle ani systematicky. Chybí střednědobý státní plán rozvoje flexibility, chybí jasná pravidla pro energetická společenství a chybí investice do inteligentní sítě, která by dokázala zvládat pulzující toky energie z milionů malých zdrojů.
Přitom příležitost je obrovská. Česko má ambiciózní cíl dosáhnout do roku 2030 instalovaného výkonu solárních elektráren 10 GW. Při realistickém pohledu na tempo současných instalací a stav povolovaných procesů je tento cíl dosažitelný — ale pouze za předpokladu, že regulatorní prostředí přestane brzdit a začne akcelerovat.
Desátý ročník konference bude mít o čem diskutovat.
Zdroje
- ERÚ — Výroční zpráva o stavu energetiky ČR 2025
- ČEPS — Zpráva o stavu přenosové soustavy a žádostech o připojení
- OTE — Pilotní projekt agregace virtuálních elektráren
- Ministerstvo průmyslu a obchodu — Národní akční plán pro obnovitelné zdroje energie
- SolarPower Europe — EU Market Outlook for Solar Power 2025–2030