Sdílení elektřiny ve světě: co funguje jinde a co z toho může těžit Česko
Sdílení elektřiny není český vynález. Řada evropských zemí s komunitní energetikou experimentuje už roky — některé úspěšně, jiné s porodními bolestmi. Podívejme se, jak to řeší naši sousedé i vzdálenější země, a co si z jejich zkušeností můžeme vzít.
Německo: Mieterstrom a Energiegemeinschaften
Německo spustilo koncept Mieterstrom (nájemnická elektřina) už v roce 2017. Princip je jednoduchý — majitel bytového domu instaluje fotovoltaiku na střechu a vyrobenou elektřinu prodává přímo nájemníkům za zvýhodněnou cenu. Odpadá tak značná část síťových poplatků. V praxi se ale model potýkal s byrokratickou zátěží a složitým vyúčtováním, takže adopce byla pomalejší, než se čekalo.
Od roku 2021 Německo rozšířilo možnosti o Energiegemeinschaften (energetická společenství) v souladu s evropskou směrnicí. Komunity mohou sdílet elektřinu v rámci lokální distribuční sítě. Klíčovou roli hraje digitalizace — chytré elektroměry a platformy pro automatické přerozdělování vyrobené energie mezi členy společenství.
Rakousko: průkopník od roku 2021
Rakousko patří k evropským lídrům. Zákon o obnovitelných zdrojích (EAG – Erneuerbaren-Ausbau-Gesetz) z roku 2021 umožnil vznik energetických společenství ve dvou variantách: lokální (v rámci jedné trafostanice) a regionální (v rámci jedné distribuční oblasti). Členem může být domácnost, firma i obec.
Výhodou rakouského modelu je jednoduchost založení a jasná pravidla pro rozdělování vyrobené elektřiny. Do konce roku 2025 fungovalo v Rakousku přes 1 500 energetických společenství. Rakousko také od začátku vsadilo na digitální platformy, které automaticky optimalizují toky energie mezi členy komunity v reálném čase.
Nizozemsko: Postcoderoos
Nizozemský model Postcoderoos (pojmenovaný podle poštovních směrovacích čísel — postcode + roos jako růžice) funguje od roku 2014. Členové družstva investují do společné solární nebo větrné elektrárny a za vyrobenou elektřinu dostávají slevu na energetické dani. Podmínkou je, že členové musí bydlet ve stejné nebo sousední poštovní zóně.
Model je oblíbený zejména u lidí, kteří nemají vlastní střechu — typicky obyvatelé bytových domů. Nevýhodou je, že elektřina fyzicky neteče přímo ke členům, jde čistě o finanční kompenzaci. Nizozemsko nyní přechází na modernější model energetických společenství v souladu s EU legislativou.
Španělsko: comunidades energéticas
Španělsko zažívá boom comunidades energéticas (energetických komunit) zejména od roku 2022. Silné sluneční záření vytváří ideální podmínky. Zajímavostí je, že mnoho komunit vzniká zdola — iniciativou obcí a občanských sdružení, často s podporou EU fondů.
Španělský model umožňuje sdílení v okruhu 500 metrů od zdroje (v městských oblastech) až 2 km (na venkově). Vláda navíc zjednodušila administrativa a zavedla daňové úlevy pro členy komunit.
Itálie: autoconsumo collettivo
Itálie od roku 2020 umožňuje kolektivní samospotřebu v rámci jedné budovy a energetická společenství v rámci jedné trafostanice. Členové dostávají bonus za každou kWh sdílenou v rámci komunity. Itálie je specifická silnou vazbou na bytové domy — sdílení na úrovni kondomínií je přirozená volba v zemi, kde většina populace žije v bytových domech.
Česko: 23 000 účastníků a Lex OZE II
Česká republika vstoupila do éry sdílení elektřiny naplno díky novele Lex OZE II, která nabyla účinnosti v roce 2024. Už na začátku roku 2026 eviduje ERÚ přes 23 000 registrovaných účastníků sdílení — dynamika růstu je jedna z nejvyšších v Evropě.
Český model umožňuje sdílení v rámci komunity i individuální sdílení mezi odběrnými místy jednoho zákazníka. Založení je relativně jednoduché přes portál ERÚ. Přesto zůstávají výzvy: složité vyúčtování, nejasnosti u distribučních poplatků a nedostatek digitálních nástrojů pro automatickou optimalizaci.
Co můžeme převzít
Ze zahraničních zkušeností vyplývá několik jasných lekcí:
- Digitalizace je klíčová. Rakousko i Německo ukazují, že bez chytrých platforem pro real-time optimalizaci sdílení zůstane potenciál nevyužitý.
- Jednoduchost založení rozhoduje o masové adopci — rakouský model je vzorem.
- Finanční motivace (španělské daňové úlevy, italské bonusy) výrazně urychlují růst.
- Flexibilní vzdálenostní limity umožňují zapojení i venkovských oblastí.
Právě na automatizaci a digitální správu sdílení se zaměřují projekty jako smartenergyshare.com, které nabízejí platformu pro efektivní řízení komunitní energetiky — od registrace přes optimalizaci toků až po transparentní vyúčtování.
Česko má díky rychlému startu a vysokému počtu účastníků solidní základ. Teď jde o to, aby nezůstalo u papírových registrací a posunulo se k chytrému sdílení, které přináší reálné úspory všem zúčastněným.