Třetí vodíková aukce EU: Méně hráčů, vyšší sázky a co z toho plyne pro Českou republiku
Evropský fond pro vodík (European Hydrogen Bank) uzavřel třetí kolo aukcí a výsledky jsou přinejmenším překvapivé. Zatímco první dvě kola přitáhla desítky uchazečů z celé Evropy, třetí aukce zaznamenala výrazný pokles počtu přihlášených projektů — a přesto se na stole ocitlo více peněz než kdy dříve. Celková alokace 1,1 miliardy eur vypovídá o zásadní proměně trhu: kvalita vytlačuje kvantitu a přežívají jen ti, kdo mají projekty skutečně připravené.
Pro Českou republiku, která v předchozích kolech nevykázala žádný úspěšný projekt, je to signál k zamyšlení. Ale také příležitost.
Proč méně uchazečů neznamená méně ambicí
Evropský vodíkový bankovní mechanismus vznikl v roce 2023 jako nástroj, jenž má překlenovacími dotacemi snížit tzv. „zelené prémiové náklady" — rozdíl mezi cenou zeleného vodíku z obnovitelných zdrojů a levnějšího fosilního vodíku. V prvním kole aukcí z roku 2023 se přihlásilo přes 130 projektů a bylo rozděleno 720 milionů eur. Druhé kolo přineslo podobný zájem.
Třetí kolo ale přineslo propad počtu uchazečů přibližně o třetinu. Analytici z BloombergNEF i Hydrogen Council se shodují: nejslabší projekty odpadly přirozenou selekcí. Zůstaly ty, které mají zajištěný přístup k levné obnovitelné elektřině, podepsané offtake smlouvy a realistické harmonogramy výstavby. Průměrná výše požadované dotace na kilogram vodíku klesla — projekty jsou efektivnější.
Pro evropský dekarbonizační cíl je to pozitivní zpráva. Pro české projektové týmy, které teprve hledají cestu na tento trh, je to výzva k urychlenému přístupu.
Kde stojí Česká republika
Česká republika produkuje ročně zhruba 185 000 tun vodíku, ale drtivá většina pochází z parního reformování zemního plynu — tedy tzv. šedý vodík. Zelený vodík, vyrobený elektrolýzou z obnovitelných zdrojů, tvoří zlomek procenta. Národní vodíková strategie přijatá v roce 2021 hovoří o ambici dosáhnout do roku 2030 výroby 10 000 tun zeleného vodíku ročně, přičemž do roku 2050 má být vodík klíčovým prvkem dekarbonizace průmyslu, dopravy i energetiky.
Realita je ale zatím skromnější. Největší tuzemský hráč v tomto segmentu, skupina ČEZ, provozuje pilotní elektrolyzér v Elektrárně Mělník s kapacitou přibližně 1 MW. ČEZ Esco navíc spolupracuje s průmyslovými partnery na studiích větších projektů. Přesto žádný z českých projektů dosud v evropských aukcích neuspěl.
Částečně za to může cena obnovitelné elektřiny — Česko nemá přímý přístup k moři, kde jsou větrné parky nejlevnějším zdrojem energie. Kombinovaný profil solární a větrné výroby navíc neumožňuje elektrolyzérům pracovat s dostatečně vysokým ročním zatížením, což prodražuje výsledný kilogram vodíku.
Biometan jako přechodový most
Zatímco vodíkové projekty čekají na svou chvíli, biometan může být tím, čím Česká republika vyplní mezeru. Irský model, kde anaerobní digesce zemědělských odpadů a komunální biomasy zásobuje biometanem lokální distribuční sítě i průmysl, je přesně tím vzorem, od nějž se česká energetika může učit.
Česko má k biometanu vynikající předpoklady: hustou síť zemědělských bioplynových stanic (přes 560 provozů), rozvinutou plynárenskou infrastrukturu a zákon o podpoře OZE, který od roku 2023 zahrnuje biometan do systému tržních prémií. OTE (Operátor trhu s elektřinou) vydal první certifikáty původu biometanu v roce 2023 a zájem o injektáž do sítě roste.
Průmyslníci i developeři komunitní energetiky se nyní poohlížejí po nástrojích, které jim umožní efektivně propojit výrobu biometanu, lokální spotřebu a přeshraniční obchodování s certifikáty. Platformy jako Smart Energy Share nabízejí právě taková řešení pro sdílení energie a optimalizaci energetických toků v komunitách — model, který se hodí jak pro biometanové projekty, tak pro budoucí lokální vodíkové ekosystémy.
Jak Británie zrychluje a co z toho ČR může vzít
Paralela s Velkou Británií je v diskusi o energetické infrastruktuře klíčová. Londýn se rozhodl radikálně omezit možnosti soudního napadání povolení pro energetické projekty a připravuje zákon o energetické nezávislosti (Energy Independence Act), jenž zkracuje povolovací lhůty na zlomek dosavadní doby.
V Česku přitom čelíme opačné situaci. Průměrná délka povolování větrných elektráren přesahuje 10 let, přičemž soudní spory jsou standardní součástí procesu. Novela stavebního zákona z roku 2024 situaci částečně zlepšila — zavedla jednotné správní místo pro velké energetické projekty — ale výsledky se teprve projeví. ERÚ (Energetický regulační úřad) přitom opakovaně upozorňuje, že bez rychlejší výstavby OZE nebude mít zelený vodík z čeho vyrábět elektřinu.
Větrný potenciál severních Čech, Jeseníků a dalších oblastí zůstává z velké části nevyužit. Přitom právě offshore větrná energie (byť v Česku nedostupná) nebo kombinace levné solární a onshore větrné elektřiny jsou v zahraničních projektech základem konkurenceschopnosti zeleného vodíku.
Třetí aukce: co říkají čísla
Z dostupných dat evropského vodíkového bankovního mechanismu vyplývá, že průměrná požadovaná prémiová dotace v prvním kole aukcí byla přibližně 0,48 EUR/kg H₂. Ve třetím kole se pohybuje kolem 0,38–0,42 EUR/kg — pokles o více než 10 %. Projekty jsou efektivnější, elektrolyzéry levnější a obnovitelná elektřina dostupnější.
Celková alokovaná suma 1,1 miliardy eur pochází z inovačního fondu EU, financovaného z výnosů z emisních povolenek (EU ETS). Při ceně přibližně 65 EUR za tunu CO₂ a objemu obchodování v desítkách milionů tun jde o trvale obnovitelný zdroj financování — a Česká republika je jako čistý prodejce povolenek (aukční výnosy přesahují 30 miliard korun ročně) přímým přispěvatelem do tohoto systému.
Paradoxem je, že české průmyslové podniky tyto peníze splácejí formou vyšších nákladů na emise, ale jejich domácí projekty zatím z fondů nečerpají. Výzva pro průmyslové asociace, ministerstvo průmyslu i Centru pro energetiku a klima je jasná: pomoci českým projektům dostat se do stavu „aukce ready" před čtvrtým kolem, jehož vyhlášení se očekává v roce 2026.
Cesta vpřed: reálné kroky
Odborníci identifikují tři klíčové překážky, které brání českým projektům uspět v evropských aukcích:
1. Cena elektřiny. Bez dlouhodobých PPA (Power Purchase Agreements) na elektřinu z obnovitelných zdrojů za cenu pod 40 EUR/MWh nelze konkurovat projektům z Pyrenejského poloostrova nebo Skandinávie. ČEZ, EP Energy i nezávislí solární developeři musí uzavírat PPA s elektrolyzérovými projekty dříve, než tyto projekty vstoupí do aukce.
2. Odběratelé. Evropský vodíkový bankovní mechanismus preferuje projekty s podepsanými offtake smlouvami. Skláři, cementáři, výrobci amoniaku a hnojiv — to jsou potenciální první zákazníci, kteří by mohli zelený vodík nahradit za stávající šedý vodík v průmyslových procesech.
3. Administrativa. Metodický pokyn ERÚ pro biometan a vodík stále obsahuje výkladové nejistoty, které odrazují investory. Jasná pravidla pro certifikaci původu, injektáž a přeshraniční obchodování jsou nezbytnou podmínkou.
Závěr
Třetí vodíková aukce EU posílá jednoznačný signál: zelený vodík přestává být vizí a stává se byznysem. Méně projektů, ale lepší projekty. Více peněz pro ty, kdo jsou připraveni. Česká republika stojí na rozcestí: buď dožene zpoždění v oblasti OZE a vodíkové infrastruktury, nebo se stane trvalým importérem technologií a energií, které sama mohla vyrábět.
Čas ještě je — ale okno se zužuje.
Zdroje
- European Hydrogen Bank – Third Auction Results (2025) — europa.eu/energy/hydrogen-bank
- Národní vodíková strategie ČR (2021), Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR — mpo.cz
- OTE – Certifikáty původu biometanu (2024), Operátor trhu s elektřinou — ote-cr.cz
- BloombergNEF: Hydrogen Market Outlook 2025 — about.bnef.com
- Hydrogen Council: Global Hydrogen Flows 2024 — hydrogencouncil.com