Jaderná energie v Česku na vlně důvěry: Rekordních 85 procent Čechů říká ano atomu
Česká republika patří historicky mezi země s nejsilnější podporou jaderné energetiky v Evropě. Nejnovější průzkumy však ukazují posun, který nemá v moderní historii obdoby — souhlas s využíváním jádra dosáhl 85 procent, což je nejvyšší hodnota od počátku systematického měření veřejného mínění v této oblasti. Co za tímto číslem stojí a jaké důsledky může mít pro budoucí energetický mix země?
Od Temelína k malým reaktorům: Cesta české důvěry
Ještě na přelomu tisíciletí provázely dostavbu Jaderné elektrárny Temelín masivní protesty, blokády hraničních přechodů a diplomatické spory s Rakouskem. Podpora jádra se tehdy pohybovala kolem 55–60 procent. Zlom přišel postupně — energetická krize v letech 2021–2023 ukázala křehkost závislosti na fosilních palivech a nestabilitu cen na spotových trzích. Invaze Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 pak definitivně proměnila veřejnou debatu o energetické bezpečnosti.
Podle údajů Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Sociologického ústavu AV ČR stoupla podpora jádra z 66 procent v roce 2020 na 78 procent v roce 2024. Aktuální čísla z průzkumů realizovaných v prvním čtvrtletí 2026 ukazují dalších sedm procentních bodů navíc. Důvodů je několik a vzájemně se posilují.
Dukovany 5: Katalyzátor národního konsenzu
Rozhodujícím faktorem je bezpochyby projekt nového bloku v Dukovanech. V březnu 2024 vláda oznámila výběr jihokorejského konsorcia KHNP jako preferovaného dodavatele, v prosinci téhož roku byla podepsána rámcová smlouva. Projekt za odhadovaných 400 miliard korun se stal jedním z největších investičních záměrů v historii země.
ČEZ jako investor a stát jako garant projektu přitom vsadili na transparentní komunikaci. Informační kampaň zaměřená na regiony v okolí Dukovan přinesla ovoce — zatímco ještě v roce 2019 se místní obce stavěly k rozšíření elektrárny rezervovaně, dnes je podpora v Třebíčském regionu nadprůměrná, kolem 91 procent. Svou roli hrají přísliby investic do infrastruktury, pracovních míst a kompenzačních programů.
Energetický regulační úřad (ERÚ) ve své výroční zprávě za rok 2025 konstatoval, že jaderné elektrárny pokryly přibližně 37 procent české spotřeby elektřiny. S plánovaným pátým blokem a diskutovanými dalšími jednotkami v Temelíně by se tento podíl mohl do poloviny třicátých let přiblížit 50 procentům.
Malé modulární reaktory: Technologie, která mění debatu
Samostatnou kapitolou jsou malé modulární reaktory (SMR). ČEZ v roce 2025 podepsal memorandum o spolupráci s americkou společností NuScale a britskou Rolls-Royce SMR. Uvažuje se o umístění prvních jednotek v lokalitách po odstavených uhelných elektrárnách — Tušimice, Prunéřov či Chvaletice jsou mezi kandidáty.
SMR mají výkon typicky 50–300 MW, tedy zlomek klasického bloku (Dukovany mají jednotkový výkon 510 MW). Jejich přitažlivost spočívá v modulární výrobě v továrně, kratší době výstavby a nižších vstupních nákladech. Pro veřejnost jsou navíc přijatelnější — průzkumy ukazují, že menší reaktory vnímá pozitivně i část respondentů, kteří k velkým jaderným blokům zaujímají neutrální postoj.
Operátor trhu s elektřinou (OTE) ve svém scénáři vývoje české energetiky do roku 2040 počítá s tím, že SMR by mohly pokrýt 5–8 procent spotřeby a současně posloužit jako zdroj tepla pro průmyslové zóny a městské teplárny. To je zásadní argument v zemi, kde centrální zásobování teplem stále hraje důležitou roli.
Proč roste podpora právě teď?
Osmdesát pět procent není číslo, které by vzniklo náhodou. Analytici identifikují několik souběžných faktorů:
Klimatická agenda. Jádro je v české veřejné debatě stále silněji vnímáno jako bezemisní zdroj. Evropská taxonomie, která v roce 2022 zařadila jádro mezi udržitelné investice (byť s podmínkami), legitimizovala tento pohled i na unijní úrovni. Pro Čechy, kteří jsou vůči Bruselu tradičně skeptičtí, je paradoxně toto rozhodnutí důkazem, že „i EU uznává, co my víme dávno".
Energetická bezpečnost. Závislost na dovozu plynu z Ruska klesla z předválečných 97 procent na přibližně 15 procent v roce 2025, ale vzpomínka na cenový šok je stále živá. Jádro představuje domácí zdroj s předvídatelnými náklady po celou dobu životnosti — a to rezonuje.
Cena elektřiny. Průměrná cena silové elektřiny pro domácnosti v roce 2025 dosáhla podle ERÚ přibližně 5 800 Kč/MWh. Jaderné elektrárny přitom vyrábějí s variabilními náklady kolem 600–900 Kč/MWh, což je veřejnosti stále častěji známo díky osvětě a odborným portálům, jako je Smart Energy Share, které přinášejí srozumitelné analýzy energetického trhu.
Politický konsenzus. Na rozdíl od mnoha jiných témat panuje v otázce jádra shoda napříč politickým spektrem. Podporu vyjadřují vládní koalice i opoziční strany, což eliminuje polarizaci a přispívá k normalizaci jádra jako samozřejmé součásti energetického mixu.
Stíny a otazníky
Vysoká podpora neznamená absenci kritických hlasů. Ekologické organizace jako Hnutí DUHA nebo Calla upozorňují na nevyřešenou otázku hlubinného úložiště vyhořelého paliva. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) sice zúžila výběr lokality na čtyři kandidátní místa, ale finální rozhodnutí se opakovaně odkládá. Dotčené obce protestují a otázka konečného úložiště zůstává politicky citlivá.
Dalším tématem je financování. Projekt Dukovany 5 počítá s modelem, kdy stát garantuje návratnost investice prostřednictvím kontraktu na rozdíl (Contract for Difference, CfD) — podobně jako Velká Británie u elektrárny Hinkley Point C. Kritici namítají, že garantovaná výkupní cena může v dlouhodobém horizontu zatížit spotřebitele, pokud tržní ceny elektřiny klesnou pod smluvní úroveň.
Otevřenou otázkou zůstává i harmonogram. Velké jaderné projekty v Evropě mají historicky tendenci k prodražování a zpožďování — finský Olkiluoto 3 nabral skluz 14 let, francouzský Flamanville 3 přes deset let. KHNP sice v Koreji staví spolehlivě a v termínech, ale první zahraniční referencí v evropském regulatorním prostředí bude právě Česko.
Co to znamená pro český energetický mix?
Rekordní podpora jádra vysílá jasný signál: česká společnost je připravena na dlouhodobou investici do bezemisní, spolehlivé a na domácí podmínky vázané energetiky. V kombinaci s rozvojem obnovitelných zdrojů — instalovaný výkon fotovoltaiky v ČR překročil v roce 2025 hranici 5 GW — se rýsuje energetický mix, který může Česku zajistit jak dekarbonizaci, tak energetickou soběstačnost.
Osmdesát pět procent souhlasu není jen číslo v průzkumu. Je to mandát pro politiky, signál pro investory a zrcadlo společnosti, která si po letech nejistoty zvolila pragmatismus před ideologií. Otázkou už není, zda Česko bude stavět nové reaktory — ale kolik jich bude a jak rychle.