Fixní cena jaderných bloků: Inspirace z Bulharska, nebo varování pro Dukovany?
Bulharsko vstoupilo do energetické historie odvážným krokem. Sofie oznámila záměr postavit dva nové jaderné bloky v elektrárně Kozloduj za pevně stanovenou cenu – model, který v evropském jaderném průmyslu nemá obdoby. Zatímco se Česká republika potýká s vlastním jaderným tendrem na nový blok v Dukovanech, bulharský přístup otevírá zásadní otázku: je fixní cena u jaderné stavby realistická, nebo jde o politický tah bez technického základu?
Bulharský gambit a české paralely
Bulharská vláda v dubnu 2026 potvrdila, že pro rozšíření jaderné elektrárny Kozloduj požaduje od dodavatele závaznou fixní cenu. Projekt počítá se dvěma bloky o celkovém výkonu přibližně 2 000 MW, přičemž mezi potenciálními dodavateli figurují jihokorejský KHNP, francouzský EDF i americký Westinghouse – tedy stejní hráči, kteří se ucházejí nebo ucházeli o zakázku v Dukovanech.
Česko zvolilo odlišnou cestu. Smlouva s korejským konsorciem KHNP na výstavbu nového bloku v Dukovanech, podepsaná v roce 2024, pracuje s předběžným rozpočtem kolem 400 miliard korun, ale finální cena zůstává předmětem vyjednávání. Model „cost-plus", tedy náklady plus marže, přenáší značnou část rizika na zadavatele – tedy v konečném důsledku na české daňové poplatníky.
Historická zkušenost přitom hovoří jasně. Finská elektrárna Olkiluoto 3, která měla stát 3,2 miliardy eur, nakonec přišla na více než 11 miliard. Britská Hinkley Point C překročila původní rozpočet dvojnásobně a její dokončení se opakovaně odkládá. Flamanville ve Francii zaznamenala pětinásobné překročení nákladů. V tomto světle vypadá bulharský požadavek na fixní cenu jako rozumná pojistka – ale expertní komunita zůstává rozdělená.
Proč je fixní cena u jádra tak složitá
Jaderná elektrárna není továrna na automobily. Stavba trvá deset až patnáct let, zahrnuje tisíce subdodavatelů a podléhá přísné regulaci, která se může během výstavby zpřísnit. Dodavatel, který přistoupí na fixní cenu, musí do ní započítat obrovskou rizikovou přirážku – nebo riskuje bankrot, jak se málem stalo společnosti Areva (dnes Framatome) při stavbě Olkiluota.
Pro Česko má tato debata bezprostřední relevanci. Energetický regulační úřad (ERÚ) i Ministerstvo průmyslu a obchodu opakovaně zdůrazňují, že nový jaderný blok je klíčový pro energetickou bezpečnost země. Česká republika dnes získává přibližně 37 % elektřiny z jádra – z Dukovan a Temelína. S plánovaným odstavováním uhelných zdrojů do roku 2033 a rostoucí elektrifikací dopravy a vytápění bude potřeba nových zdrojů základního zatížení naléhavější s každým rokem.
Operátor trhu OTE ve svých scénářích počítá s tím, že bez nového jaderného zdroje hrozí České republice od poloviny třicátých let strukturální deficit výroby elektřiny v řádu 5–10 TWh ročně. To by znamenalo závislost na dovozu, a tedy i na cenách, které Česko nemůže ovlivnit.
Cenová bouře na trzích: ropa, plyn a nejistota
Debata o fixních cenách jaderných projektů získává na naléhavosti i kvůli turbulencím na energetických trzích. Ceny ropy v posledních týdnech prudce vzrostly v reakci na eskalaci napětí kolem Hormuzského průlivu, kudy proudí přibližně 20 % celosvětově obchodované ropy. Brent se vyšplhal nad 94 dolarů za barel a analytici nevylučují návrat ke stodolarové hranici.
Pro Českou republiku, která je sice na ropě méně závislá než země jižní Evropy, ale stále z ní pokrývá většinu dopravní spotřeby, to znamená další inflační tlak. Zemní plyn, který slouží jako referenční palivo pro cenotvorbu na evropských elektroenergetických burzách, rovněž zdražil – TTF se obchoduje kolem 38 eur za MWh, což je o třetinu více než na začátku roku.
V tomto prostředí vypadá investice do jaderného zdroje s předem známou cenou elektřiny jako stabilizační kotva. Ale právě kvůli tržní nejistotě může být pro dodavatele obtížné fixní cenu nabídnout – ceny oceli, betonu, kvalifikované práce i úrokové sazby se mění rychleji, než trvá povolení k umístění stavby.
Komunitní energetika jako doplněk, ne alternativa
Zatímco se politici a inženýři přou o velké jaderné projekty, zdola roste jiný fenomén. V březnu 2026 Češi v rámci komunitní energetiky nasdíleli rekordních 11,4 GWh elektřiny – meziročně o více než 180 % více. Platformy jako Smart Energy Share ukazují, že decentralizovaná výroba a sdílení energie už nejsou okrajovým experimentem, ale funkční součástí energetického mixu.
Přesto má komunitní energetika své limity. Německo, které v decentralizaci pokročilo dále než většina evropských zemí, naráží na kapacitní omezení distribučních sítí. Bateriové systémy, které měly vyřešit intermitenci obnovitelných zdrojů, v mnoha regionech nemohou dodávat plný výkon, protože síť není dimenzovaná na špičkové toky. Česká distribuční soustava – spravovaná ČEZ Distribucí, E.ON Distribucí a PREdistribucí – čelí obdobným výzvám, byť v menším měřítku.
Komunitní energetika a velké jaderné zdroje proto nejsou konkurenti, ale komplementární pilíře. Fotovoltaika na střechách a sdílení v rámci energetických společenství pokrývají denní špičky a snižují závislost domácností na velkoobchodních cenách. Jaderné bloky zajišťují stabilní pás výroby, který obnovitelné zdroje ze své podstaty nemohou garantovat.
Co by Česko mělo převzít z bulharského modelu
Bulharský požadavek na fixní cenu není jen o penězích – je to signál směrem k dodavatelům, že riziko stavby nemůže nést výhradně stát. Česká republika by měla zvážit několik prvků tohoto přístupu:
Cenový strop s eskalační doložkou. Místo čistě fixní ceny nebo čistě nákladového modelu existuje střední cesta – cena fixovaná s předem definovanými podmínkami pro úpravu (inflace, regulatorní změny, vis major). Tento model úspěšně použila Jižní Korea při domácích stavbách reaktorů APR1400.
Sankce za zpoždění. Každý měsíc prodlení u jaderné stavby stojí stovky milionů korun – ušlá výroba, prodloužené financování, nutnost nahrazovat chybějící kapacitu dražšími zdroji. Smlouva musí obsahovat tvrdé pokuty za nedodržení harmonogramu.
Transparentní reporting. Veřejnost, která bude nový blok spolefinancovat prostřednictvím regulované ceny elektřiny, má právo na pravidelné a srozumitelné informace o postupu stavby a čerpání rozpočtu.
Energetická bezpečnost České republiky stojí na křižovatce. Bulharsko ukazuje, že i v postsovětském prostoru je možné klást dodavatelům tvrdé podmínky. Otázka zní, zda bude Česko stejně odvážné – nebo zda zůstane u modelu, ve kterém riziko nesou ti, kteří o jeho výši nerozhodovali.