Evropská energetika v roce 2026: Levné baterie, drahé nájmy a sdílení, které zatím nefunguje

Evropská energetika v roce 2026: Levné baterie, drahé nájmy a sdílení, které zatím nefunguje

Lithiové baterie zlevnily o 99 % za patnáct let. Solární panely jsou nejlevnější zdroj elektřiny v historii. Přesto miliony Evropanů v nájemním bydlení platí za energii víc než vlastníci domů — a nemají jak z toho ven. Co se musí změnit?

Pád cen baterií: z 1 200 na 90 dolarů

Když v roce 2010 stál kilowatthodina lithiového úložiště přes 1 200 USD, domácí baterie byla sci-fi. V roce 2025 se cena propadla pod 100 USD/kWh a čínské LFP články se na spotovém trhu prodávají i za 50–60 USD/kWh. Bloomberg NEF ve své zprávě z prosince 2025 uvádí meziroční pokles o dalších 20 %.

Co to znamená v praxi? Domácí bateriový systém o kapacitě 10 kWh, který ještě v roce 2020 stál kolem 200 000 Kč, dnes pořídíte za 80 000–120 000 Kč včetně instalace. Návratnost při správném řízení — nabíjení z fotovoltaiky přes den, vybíjení ve špičce — klesla pod 5 let.

Jenže tohle platí pouze pro ty, kdo mají vlastní střechu.

Energetická past nájemního bydlení

V Česku žije v nájmu přibližně 22 % domácností, v Německu je to přes 50 %, v Rakousku 45 %. Celkem jde o desítky milionů lidí jen ve střední Evropě. A právě ti jsou z energetické transformace de facto vyloučeni.

Mechanismus je prostý a dobře známý: pronajímatel nemá motivaci investovat do fotovoltaiky nebo zateplení, protože za energie platí nájemník. Nájemník zase nebude investovat do cizí nemovitosti. Ekonomové tomu říkají split-incentive problém a Evropská komise ho v revizi směrnice EPBD (Energy Performance of Buildings Directive) z roku 2024 výslovně pojmenovala jako jednu z hlavních bariér dekarbonizace budov.

Čísla jsou výmluvná. Podle dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) zaplatila průměrná česká domácnost v roce 2025 za elektřinu zhruba 6 500 Kč měsíčně při tarifu D25d. Vlastník rodinného domu s fotovoltaikou 6 kWp a baterií 10 kWh pokryje 60–75 % vlastní spotřeby a jeho měsíční účet klesne na 2 000–3 000 Kč. Nájemník v bytovém domě tuto možnost nemá.

Rozdíl činí 40 000–50 000 Kč ročně. Za deset let je to půl milionu korun — částka, za kterou by si nájemník teoreticky mohl pořídit vlastní systém. Kdyby měl kde.

Sdílení elektřiny: naděje i pochybnosti

Řešením má být komunitní energetika a sdílení elektřiny. Novela energetického zákona (Lex OZE II), která v Česku vstoupila v platnost v roce 2024, umožňuje sdílení vyrobené elektřiny v rámci bytových domů i mezi budovami v tzv. energetických společenstvích.

Na papíře to zní skvěle: SVJ nainstaluje fotovoltaiku na střechu bytového domu, vyrobená elektřina se rozdělí mezi jednotlivé byty podle předem dohodnutého klíče a každý ušetří. Operátor trhu (OTE, a.s.) zajišťuje zúčtování, distributor nemusí měnit infrastrukturu.

V praxi ale naráží sdílení na několik tvrdých překážek:

1. Souhlas vlastníků. V SVJ je potřeba souhlas kvalifikované většiny (75 %) pro investici do společných částí domu. Sehnat ho v domě s 30 byty, kde část vlastníků pronajímá a o investici nestojí, je mnohdy nemožné.

1. Administrativní složitost. Registrace energetického společenství, uzavření smlouvy s OTE, nastavení alokačních klíčů — to vše vyžaduje právní a technickou expertízu, kterou běžné SVJ nemá.

1. Nedostatečná střešní plocha. Typický panelový dům s plochou střechou pojme systém 20–30 kWp. Při 40 bytech to vychází na 0,5–0,75 kWp na byt — pokryje zlomek spotřeby.

1. Financování. I když se baterie zlevnily, investice 2–4 miliony Kč za kompletní systém pro bytový dům je pro mnoho SVJ neúnosná bez dotací.

Právě proto vznikají platformy a firmy, které se snaží tyto bariéry odstraňovat. Například Smart Energy Share pracuje na modelu, kde se správa sdílení, optimalizace spotřeby i administrativa řeší softwarově — bez nutnosti, aby se každé SVJ stalo energetickým expertem. Digitalizace alokace a automatické řízení toků mohou snížit transakční náklady natolik, že sdílení začne dávat ekonomický smysl i v menších domech.

Příklad s čísly: bytový dům v Brně

Panelový dům, 24 bytů, spotřeba společných prostor 15 MWh/rok, celková spotřeba bytů 96 MWh/rok.

*Při ceně 6 Kč/kWh včetně distribuce a poplatků.

Třináct let je hodně — ale střešní FVE má životnost 25–30 let. Po splacení generuje čistý výnos dalších 12–17 let.

Co přijde dál

Evropská komise tlačí na povinnou instalaci FVE na nových komerčních budovách od roku 2027 a na rezidenčních novostavbách od roku 2029. Členské státy budou muset implementovat mechanismy, které zabrání tomu, aby se split-incentive problém přenesl i do nových budov.

Česko navíc připravuje rozšíření programu Nová zelená úsporám Light, zaměřeného přímo na bytové domy a nízkopříjmové domácnosti. ERÚ avizoval zjednodušení registrace energetických společenství od roku 2027.

Klíčem bude kombinace tří faktorů: dalšího zlevnění technologií (baterie pod 50 USD/kWh umožní návratnost i bez dotací), regulatorního zjednodušení (jednotný digitální proces registrace a zúčtování) a nových obchodních modelů (energy-as-a-service, kde investor nese riziko a nájemník platí jen za reálně ušetřenou energii).

Závěr

Technologie už není překážkou. Baterie jsou levné, panely jsou levné, software pro řízení sdílení existuje. Překážkou je regulace, vlastnická struktura a setrvačnost. Pokud bydlíte v bytovém domě — ať už jako vlastník nebo nájemník — zjistěte, jestli vaše SVJ už řeší fotovoltaiku na střeše. Pokud ne, navrhněte to. Každý rok čekání je rok, kdy platíte plnou cenu za elektřinu, kterou jste mohli vyrábět sami.

Zdroje: BloombergNEF Battery Price Survey 2025, ERÚ — Roční zpráva o provozu ES ČR 2025, OTE — Pravidla sdílení elektřiny, Evropská komise — EPBD Recast 2024.