Stát vám zaplatí POZE a elektřina zlevňuje. Jen jediný žrout to může pokazit
Koukněte na poslední fakturu za elektřinu. Chybí na ní položka, na kterou jste roky zvyklí. Platba POZE. Stát ji znovu uhradí z veřejných rozpočtů a průměrná domácnost díky tomu ušetří řádově tisíc až tisíc pět set korun ročně. Dobrá zpráva, že? Jenže za ní se skrývá mnohem větší příběh. Ceny na burze padají, jaderný expert Mycle Schneider říká, že nové atomové elektrárny jsou ekonomická pohádka, Brusel má关于 plynu spaní rozházené a na Ralsku se chystá žrout proudu, který si vezme tolik elektřiny jako celé Liberec. Pojďme na to hezky popořadě.
POZE znovu zdarma? Zdarma nic není, ale na faktuře to neuvidíte
Nejdřív rychlá exkurze, protože ne každý ví, co ta zkratka vlastně znamená. POZE je platba na podporu obnovitelných zdrojů energie. Odváděli jsme ji leta jako součást regulované složky ceny a šla na dotace pro soláry, větrníky a kogenerační jednotky. U domácností činila 600 korun za megawatthodinu. Kdo spotřebuje 2,5 MWh ročně, tedy běžný rodinný dům, připlácal zhruba 1 500 korun ročně.
Vláda tuto platbu uhradila ze státního rozpočtu už v letech 2024 a 2025 a podle současných rozhodnutí to platí i nadále. Znamená to, že fotovoltaika přestala být dotovaná? Kéž by. Peníze se jen přesunuly z faktury za elektřinu do daní. Ušetříte na jednom místě, zaplatíte na druhém. Politicky se to ale vyplácí — lidé vidí nižší fakturu, což je hlavně příběh pro předvolební kampaně. Regulátor z Energy regulatory Office přitom opakovaně připomíná, že celkové regulované složky klesly méně, než by se mohlo zdát.
Pro firmy je to ještě zajímavější. Malé podniky platily POZE stejně jako domácnosti, takže jim propadnutí položky dělá ve výsledku víc. A protože ceny na velkoobchodním trhu mezitím klesají, dohromady to dává první reálně nižší účty za elektřinu po letech. Ne revolučně, ale směr je jasný.
Slunce a vítr tlačí ceny dolů. Nula na burze už nikoho nepřekvapí
Hlavní motor zlevňování nestojí v kancelářích politiků, ale na střechách. Fotovoltaika v Evropě roste tak rychle, že slunečná jarní či letní poledne překrývají nabídku. Výsledek? Na denním trhu se objevují hodiny se zápornou cenou. V Nizozemsku, Španělsku nebo Německu už jde o stovky hodin ročně a i v České republice se záporné ceny staly běžnou součástí kalendáře.
Připomeňme, kde jsme byli v roce 2022. Srpna, hrozba výpadků, ceny přes 300, dokonce 400 eur za megawatthodinu. Dnes se průměry pohybují řádově kolem 80 až 110 eur a v nejlepších hodinách elektřina prakticky nic nestojí. Pro koho je to bom? Pro toho, kdo umí spotřebu přesunout. Nabíječka auta, bojler, prání, klimatizace — všechno spuštěné v poledne, když svítí slunce, udělá z levné burzy reálnou úsporu.
Kolik právě stojí megawatthodina, sledujte na denním trhu se spotovými cenami elektřiny. Fixní tarify na trhu mezitím klesají s tím, jak dodavatelé přepočítávají nižší nákupní ceny. Nula na burze je přitom jen mezistupeň. Jakmile se rozjede velká akumulace a chytré řízení spotřeby, polední proud bude skoro zadarmo a drahé zůstanou večerní špičky. To je budoucnost, kterou elektrická síť celé Evropy směřuje k cenám v reálném čase.
Mycle Schneider: jádro je moc drahé. Miliardy, zpoždění, prázdné sliby
Teď k té tvrdší části. Mycle Schneider, francouzský konzultant a autor světové zprávy o stavu jaderného průmyslu, patří k nejostřejším kritikům nových jaderných projektů. Jeho teze je prostá: rozvoj jaderné energetiky ztroskotá na ceně. Ne na politice, ne na ekologických aktivistech. Na číslech.
A čísla mluví. Francouzský Flamanville se stavěl dvanáct let déle, než mělo, a z rozpočtu 3,3 miliardy eur narostl na přes 13 miliard. Finský Olkiluoto 3 zpozdil provoz o čtrnáct let. Britský Hinkley Point C se dostal na odhady kolem 46 miliard liber a první proud místo roku 2025 slibuje až po roce 2029. Vzorec se opakuje tak konzistentně, že už to není smůla, ale podnikový model.
V Česku na tom budeme přímo svědky. Nové bloky v Dukovanech, u kterých zvítězil korejský KHNP, vycházejí na přes dvě stě miliard korun. Otázkou zůstává, za kolik bude elektřina z nich reálně prodávána a kdo doplatí rozdíl proti tržní ceně — zda stát formou podpory, nebo odběratelé. Schneider má jednoduchou výtku: za tytéž peníze byste dnes postavili obří kapacitu solárních panelů, baterií a sítí, navíc o deset let dřív. Ironie je, že přesně tam teď burza ukazuje. Solární megawatthodina prostě konkuruje cenu, kterou jádro nedokáže.
Brusel: doba je vážná. Plyn z dovozu a ceny dvojnásobně vyšší než v USA
Když eurokomisař pro energetiku Dan Jørgensen mluví o tom, že doba je vážná, není to diplomatická zdvořilost. Evropská unie dováží stále kolem 60 % spotřebovaného plynu. Podíl ruského plynu sice klesl z hrozivých 45 % v roce 2021 na jednotky až nízké dvouciferné procento, ale místo něj přišel LNG z USA a Kataru. Závislost zůstala, jen změnila adresu.
Zpráva Maria Draghiho o konkurenceschopnosti přitom předvedla číslo, které bolí: evropské ceny elektřiny jsou pro průmysl dvakrát až třikrát vyšší než v USA. Američané mají levný břidlicový plyn, my máme emisní povolenky a teroristický risk v sítích. Brusel na to reaguje akčním plánem pro dostupné ceny, společnými nákupy plynu a plánem odstavit ruské palivo do konce roku 2027. A to nemluví o investicích do sítí ve výši stovek miliard eur do roku 2030.
Proč by vás to jako českého odběratele mělo zajímat? Protože plyn stále určuje okamžité ceny elektřiny. Když plyn zdraží, zdraží elektřina, i když si fotovoltaika vyrábí
Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →
Další články na toto téma najdete na: ShareElectric.cz Závěry auditu nákupu Net4Gas. Stát ani ČEPS nevyjednávali... Vice o elektřina a