Drahá elektřina: proč ceny znovu rostou a co s tím může udělat domácnost i firma
Cena elektřiny se vrací vysoko
Český energetický trh vstupuje do podzimu s nepříjemnou kombinací: velkoobchodní elektřina zdražila, plyn zůstává drahý a investice do sítí i nových zdrojů budou dál tlačit na konečné účty. Podle dat zveřejňovaných na trhu se český roční kontrakt elektřiny pro následující rok mezi 1. zářím 2025 a 31. srpnem 2026 zvýšil zhruba z 92 na 123 EUR/MWh, tedy přibližně o třetinu. Plyn pro rok dopředu rostl ještě rychleji, o více než polovinu.
Pro odběratele je důležité rozlišovat dvě části účtu. Regulovanou složku stanovuje Energetický regulační úřad a zahrnuje dopravu elektřiny, systémové služby nebo náklady na provoz trhu. Neregulovaná část, tedy silová elektřina, vychází z nákupní strategie dodavatele a velkoobchodních cen. ERÚ na svém webu vysvětluje, že do obchodní části ceny přímo nezasahuje; podrobnosti uvádí na stránce Ceny energií.
Zdražení proto nemusí přijít všem najednou. Domácnost s fixací může mít cenu ještě několik měsíců stabilní, zatímco firma s postupným nákupem nebo spotovým produktem uvidí změnu dříve. Právě spotová cena se v posledních letech stala běžným tématem i pro menší odběratele. OTE publikuje výsledky denního trhu, kde byla například 3. září 2026 hodnota BASE LOAD 160,13 EUR/MWh. Kdo sleduje aktuální cena elektřiny na burze, vidí nejen průměr, ale i velké rozdíly mezi čtvrthodinami.
Síť musí být chytřejší, nejen silnější
Drahá elektřina není pouze otázkou výroby. Stále větší část nákladů souvisí s tím, aby proud tekl i v době vyššího zatížení, lokálních přetoků z fotovoltaiky a častějších výkyvů počasí. ČEZ Distribuce proto nasazuje 20 specializovaných čet pro práci pod napětím. Ty umožňují dělat část oprav a údržby bez vypínání odběratelů. Ročně mají provést přibližně 6 700 zásahů a podle firmy přispěly ke snížení průměrného omezení dodávek asi o 70 minut na zákazníka.
To je dobrý příklad toho, že kvalita dodávky má cenu. Odběratel ji nevidí jako samostatnou položku „spolehlivost“, ale platí ji v regulované složce. Pokud má distribuční soustava zvládnout tepelná čerpadla, elektromobilitu, baterie, komunitní sdílení a tisíce malých výroben, bude potřebovat automatizaci, měření, posílení vedení i nové transformační stanice. Smart energy tak není marketingový pojem, ale nutnost: bez chytrého řízení se levná výroba z obnovitelných zdrojů nemusí dostat ke spotřebiteli v okamžiku, kdy ji potřebuje.
Větrná energetika zůstává slabým článkem
Česká republika má dlouhodobě problém s větrnými elektrárnami. Podle výhledu WindEurope by Česko mohlo v letech 2026 až 2030 přidat asi 400 MW nového větrného výkonu a v roce 2030 dosáhnout zhruba 770 MW. Národní plán přitom počítá s 1 500 MW. Chybělo by tedy přibližně 730 MW.
Zaostávání je patrné hlavně ve dvou oblastech: povolování projektů a vymezování vhodných lokalit. Akcelerační zóny měly přípravu obnovitelných zdrojů zrychlit, ale investoři zatím nevidí dostatečně jasný signál. Výsledkem je energetický mix, který se stále více opírá o dovoz, plyn a stárnoucí zdroje, zatímco domácí potenciál zůstává nevyužitý.
Větrné elektrárny nejsou samospásné, ale mají jednu zásadní výhodu: vyrábějí výrazně i v zimě, kdy fotovoltaika klesá a spotřeba domácností roste. Kombinace větru, solárních zdrojů, baterií a řízení spotřeby může snížit závislost na drahých špičkách. Právě zde dává smysl poradenství v oblasti obnovitelných zdrojů energie, protože dobrý projekt není jen instalovaný výkon, ale také profil výroby, připojitelnost, smlouva o výkupu a schopnost část elektřiny spotřebovat přímo na místě.
Praktický příklad: účet se láme v detailech
Uvažujme domácnost se spotřebou 3 MWh ročně. Pokud má silovou elektřinu za 3 000 Kč/MWh, zaplatí za komoditu 9 000 Kč bez DPH a dalších poplatků. Při růstu na 4 000 Kč/MWh už jde o 12 000 Kč. Rozdíl 3 000 Kč ročně nevypadá dramaticky, ale po přičtení DPH, stálých plateb a regulované složky se projeví výrazněji.
U malé firmy se spotřebou 120 MWh ročně znamená stejný nárůst o 1 000 Kč/MWh dodatečný náklad 120 000 Kč ročně. Pokud navíc odebírá v drahých ranních a večerních hodinách, může být skutečný dopad vyšší. Naopak provoz, který přesune část spotřeby do levnějších hodin, využije baterii nebo vlastní fotovoltaiku, dokáže náklady snížit i bez omezení výroby.
Spotový tarif může být výhodný, ale vyžaduje disciplínu. Odběratel by měl sledovat cenové intervaly, znát podíl řiditelné spotřeby a mít plán pro extrémní dny. Bez automatizace je spot vhodný spíše pro menší část spotřeby nebo pro odběrná místa s baterií, bojlerem, tepelným čerpadlem či nabíjením elektromobilu.
Co mohou odběratelé udělat letos
První krok je rozebrat vlastní fakturu. Odběratel by měl vědět, kolik platí za silovou elektřinu, jakou má distribuční sazbu, jistič, dobu trvání smlouvy a sankce za předčasné ukončení. U firem má smysl doplnit čtvrthodinová maxima, diagram spotřeby a rezervovanou kapacitu.
Druhý krok je porovnat fixaci, postupný nákup a spotový produkt. Fixace snižuje riziko, ale může uzamknout cenu v nevhodný okamžik. Spot dává šanci využít levné hodiny, ale přenáší volatilitu na zákazníka. Kombinované produkty mohou být rozumným kompromisem.
Třetí krok je technický. Fotovoltaika bez řízení spotřeby má nižší hodnotu než systém, který umí ohřívat vodu, nabíjet baterii a omezovat odběr ve špičce. U firem se často vyplatí audit měření, kompenzace jalové energie, optimalizace jističe a řízení špiček. Kdo nechce rozhodovat naslepo, může využít energetické poradenství nebo služby typu smartenergyshare.com, které pomáhají propojovat výrobu, spotřebu a sdílení elektřiny v praktickém modelu.
Výhled: levná elektřina nebude samozřejmost
Do roku 2030 bude českou cenu ovlivňovat několik faktorů: cena plynu, emisní povolenky, tempo výstavby obnovitelných zdrojů, dostupnost jádra, kapacita sítí a schopnost spotřebitelů reagovat na cenu. Pokud bude Česko dál pomalé ve větru a povolování zdrojů, bude více závislé na dovozu a drahých hodinách. Pokud se podaří zrychlit investice do flexibility, akumulace a sítí, tlak na konečné ceny se může zmírnit.
Drahá elektřina proto není jen problém dodavatele. Je to signál, že se vyplatí aktivně řídit spotřebu, kontrolovat smlouvy a investovat tam, kde úspora stojí na datech. Nečekejte na další vyúčtování: zkontrolujte cenu, sazbu, profil spotřeby a možnosti vlastního zdroje ještě před zimou.