Datová centra pohltí víc elektřiny než celé Ostravsko. Česko stojí před energetickým dilematem dekády

Když pražský startup oznámil loni na podzim přesun svých serverů do nového hyperscale datového centra u Prahy, málokdo si uvědomil, co to v praxi znamená. Jedno středně velké datové centrum s kapacitou 20 MW spotřebuje za rok zhruba tolik elektřiny, co 40 000 domácností. A takových center plánuje Česká republika v horizontu pěti let desítky.

Právě toto číslo začíná znepokojovat energetické regulátory, politiky i průmyslové odběratele. Debata, která dosud probíhala převážně v technických kruzích, se nyní přelévá do mainstreamu — a to v okamžiku, kdy česká energetika prochází možná nejsložitější transformací od revoluce.

Boom AI = boom spotřeby. Matematika, které se nedá utéct

Za nárůstem spotřeby datových center stojí jediný primární faktor: umělá inteligence. Trénování velkých jazykových modelů a jejich provoz v produkci jsou energeticky mimořádně náročné. Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury (IEA) spotřebovaly datová centra globálně v roce 2023 přibližně 415 TWh elektřiny. Do roku 2026 má toto číslo přeskočit 1 000 TWh — tedy zhruba tolik, co spotřebuje celá Japonsko.

V českém měřítku jsou čísla menší, ale dynamika je stejná. Operátor trhu s elektřinou OTE odhaduje, že datová centra budou do roku 2030 odpovídat za 8–12 % celkové tuzemské spotřeby elektřiny. Dnes je to přibližně 3,5 %. Absolutně jde o nárůst z přibližně 2,5 TWh na potenciálních 8–10 TWh ročně.

To není abstraktní číslo. Je to ekvivalent výroby dvou bloků Dukovan dohromady — a zároveň výzva pro přenosovou soustavu, jejíž kapacitní plánování s takovým skokem nepočítalo.

ERÚ a ČEZ: kdo zaplatí za připojení?

Energetický regulační úřad (ERÚ) se problematikou datových center intenzivně zabývá od začátku letošního roku. V březnu 2026 zahájil konzultační proces k nové metodice připojování velkoodběratelů, která má mimo jiné řešit frontu žádostí o připojení k přenosové soustavě. V té aktuálně čeká přes 60 projektů datových center s celkovým požadavkem přesahujícím 3 GW.

Problém není jen technický. Je i finanční a politický. Připojení jednoho hyperscale centra může stát stovky milionů korun a vyžádat si posílení vedení VVN v celém regionu. Otázka zní: kdo tyto náklady ponese? Provozovatelé datových center argumentují, že investují do české ekonomiky a vytvářejí pracovní místa. Stávající průmysloví odběratelé namítají, že by neměli křížově dotovat příchod nové, energeticky extrémně náročné kategorie zákazníků.

ČEZ ESCO, dceřiná společnost skupiny ČEZ zaměřená na energetické služby, vidí v datových centrech příležitost. Připravuje produkty kombinující dodávku elektřiny s flexibilitou a záložními zdroji. Zároveň ale skupina ČEZ jako celek čelí otázce, jak rychle dokáže navýšit výrobní kapacity — zejména pokud má jaderná elektrárna Dukovany II zpoždění oproti původnímu harmonogramu.

Bateriová revoluce: Německo ukazuje cestu, Česko zaostává

Zatímco česká debata o datových centrech teprve začíná, v sousedním Německu je situace jiná. Velké bateriové systémy (BESS — Battery Energy Storage Systems) zažívají za Rýnem skutečný boom. Jen v roce 2025 bylo v Německu instalováno přes 2 GWh nových průmyslových baterií, přičemž největší projekty dosahují kapacit přes 200 MWh.

Tyto systémy plní dvojí roli: vyrovnávají výkyvy z obnovitelných zdrojů a zároveň poskytují podpůrné služby přenosové soustavě. Právě datová centra začínají být v Německu vnímána jako potenciální součást tohoto ekosystému — jejich záložní dieselové generátory a UPS systémy mohou být při správném řízení integrovány do trhu s flexibilitou.

V Česku tato synergie zatím chybí. Instalovaná kapacita průmyslových baterií nepřesahuje 150 MWh, přičemž ERÚ teprve připravuje regulatorní rámec pro agregátory flexibility. Iniciativy jako Smart Energy Share ukazují, že zájem o sdílení energie a flexibilní správu spotřeby v komunitách existuje — ale legislativní prostředí mu zatím plně nevychází vstříc.

Zelený vodík v plynovodech: GasNet píše historii

Na pozadí debaty o datech a elektřině se odehrál v posledních týdnech historický mezník, který veřejnost téměř přehlédla. GasNet, provozovatel distribuční plynárenské soustavy, spustil pilotní projekt přimíchávání zeleného vodíku do distribuční sítě. Šlo o první případ v České republice, kdy vodík vyrobený z obnovitelných zdrojů tekl skutečnými plynovody do domácností.

Pilotní projekt proběhl v Hrádku nad Nisou — GasNet toto město označil za první „vodíkové město" v ČR. Do distribuční sítě bylo přimícháno 2 % vodíku, přičemž technologie prokázala bezpečný a bezproblémový provoz všech připojených spotřebičů včetně kotlů a sporáků.

Proč je to relevantní pro datová centra? Vodík je jedním z kandidátů na náhradu dieselových záložních generátorů, které jsou achillovou patou zelené strategie datových center. Palivové články napájené vodíkem mohou zajistit záložní napájení bez emisí CO₂. Několik evropských hyperscale operátorů — Microsoft, Google — pilotní projekty tohoto typu již testuje.

Pokud se GasNetu podaří rozšířit přimíchávání vodíku na 10–20 % v celé síti (což je technický strop pro standardní spotřebiče), otevírá se nová možnost pro dekarbonizaci záložní energetiky datových center.

Co od toho Česko čeká?

Politická diskuse zatím probíhá na třech frontách. Ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje aktualizaci Státní energetické koncepce, která má poprvé explicitně adresovat datová centra jako kategorii velkoodběratelů s nároky na systémové plánování. Ministerstvo pro místní rozvoj řeší územní plánování — kde vůbec datová centra stavět, aby nezahlcovala lokální distribuční sítě.

A pak je tu Parlament. Výbor pro hospodářství projednává pozměňovací návrh k energetickému zákonu, který by datovým centrům nad 5 MW ukládal povinnost předložit plán flexibility — tedy závazek, že v případě systémové potřeby sníží odběr nebo přispějí záložní kapacitou.

Kritici tohoto návrhu, zejména z řad technologického průmyslu, varují, že jde o regulatorní přebytek, který odradí investory. Zastánci — včetně části ČEZ a ČEPS — argumentují, že bez koordinovaného přístupu hrozí kolaps kapacitního plánování přenosové soustavy.

Čas rozhodnutí

Česká republika má před sebou okno přibližně dvou let, ve kterém se rozhodne, zda se stane atraktivní destinací pro datová centra s jasnou a předvídatelnou regulací, nebo zda nechá příležitost proklouznout do Polska, Nizozemska či Irska.

Energetická infrastruktura není guma — posilování přenosové soustavy, budování baterií, integrace vodíku, to vše trvá roky. Datová centra potřebují jistotu dnes. Pokud ERÚ, ČEPS a ministerstvo průmyslu nedodají jasný regulatorní rámec do konce roku 2026, investiční rozhodnutí poputují jinam.

Zelený přechod a digitální transformace se střetly na společném průsečíku — a Česká republika stojí přesně na tom místě, kde se rozhoduje, zda z toho udělá příležitost, nebo problém.

Datová centra pohltí víc elektřiny než celé Ostravsko. Česko stojí před energetickým dilematem dekády