Česko na energetické křižovatce: vysoké ceny elektřiny, levný plyn a závod o budoucnost úspor
Česká republika se v letošním roce ocitá v paradoxní situaci. Zatímco domácnosti platí za elektřinu šestou nejvyšší cenu v celé Evropské unii, zemní plyn zůstává v mezinárodním srovnání relativně dostupný. Tento nesoulad odhaluje hlubší strukturální problémy českého energetického trhu — a zároveň otevírá prostor pro řešení, která kombinují obnovitelné zdroje s chytrými úsporami.
Šestá příčka, kterou si nikdo nepřál
Podle posledních dat Eurostatu zaplatila průměrná česká domácnost v druhé polovině roku 2025 za kilowatthodinu elektřiny přibližně 0,27 EUR, tedy kolem 6,80 Kč. Více platí pouze domácnosti v Německu, Belgii, Irsku, Dánsku a Itálii — tedy vesměs v zemích s výrazně vyššími průměrnými příjmy. Když se cena elektřiny přepočte na paritu kupní síly, Česko se v nelichotivém žebříčku posouvá ještě výše.
Energetický regulační úřad (ERÚ) přitom opakovaně upozorňuje, že značnou část konečné ceny tvoří regulované složky — poplatky za distribuci, příspěvek na obnovitelné zdroje energie (POZE) a systémové služby. Samotná silová elektřina na velkoobchodním trhu OTE se od rekordních úrovní z přelomu let 2022 a 2023 sice výrazně snížila, ale regulované složky reagují s výrazným zpožděním.
„Problém není jen v ceně komodity, ale v tom, jak je postavený celý systém poplatků," komentuje situaci analytik České asociace obnovitelných zdrojů. „Domácnost, která si pořídí fotovoltaiku a baterii, stále platí distribuční poplatky odvozené od kapacity jističe — i když ze sítě odebírá minimum."
Plyn jako výjimka potvrzující pravidlo
Na opačném konci spektra stojí zemní plyn. Česko těží z diverzifikace dodávek, kterou urychlila energetická krize. Terminál v Eemshavenu, kapacity v německém Lubminu a přístup k LNG přes sousední infrastrukturu stlačily velkoobchodní ceny plynu na úrovně srovnatelné se západoevropským průměrem. Průměrná cena pro české domácnosti se pohybuje kolem 0,08 EUR za kWh — pod mediánem EU.
Paradoxně tak vzniká ekonomický tlak proti elektrifikaci vytápění. Tepelné čerpadlo, které je z hlediska emisí i účinnosti jednoznačně lepší volbou, se při současném poměru cen elektřiny a plynu splácí výrazně déle, než by odpovídalo jeho technickému přínosu. Bez změny tarifní struktury a cílené podpory hrozí, že Česko zůstane závislé na fosilním plynu déle, než si může dovolit.
Obnovitelné zdroje: konečně pohyb vpřed
Rok 2026 nicméně přináší signály oživení. Novela energetického zákona, účinná od ledna, konečně zjednodušila proces připojování malých fotovoltaických elektráren do 50 kW. Distributoři — ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce — hlásí nárůst žádostí o připojení meziročně o 35 procent. Celkový instalovaný výkon solárních elektráren v Česku přesáhl na konci prvního čtvrtletí 2026 hranici 5 GW.
Roste i zájem o komunitní energetiku. Zákon o komunitní energetice, který vstoupil v platnost v průběhu roku 2025, umožňuje sdílení elektřiny v rámci energetických společenství. První desítky komunit již fungují — od bytových domů v Brně přes obecní projekty na Vysočině až po průmyslové zóny v Plzeňském kraji. Portály jako Smart Energy Share sledují a analyzují tyto trendy a nabízejí praktické informace pro ty, kteří chtějí do komunitní energetiky vstoupit.
Jaderná otázka: EPR2 a český Dukovany
Zatímco domácí debata se soustředí na nový blok v Dukovanech, v Evropě nabírá dynamiku projekt EPR2. Francouzská společnost EDF oznámila investici téměř 100 milionů eur do výrobního závodu komponentů pro reaktory nové generace. Jde o jasný signál, že Francie sází na jádro jako páteř dekarbonizace.
Pro Česko je to relevantní hned z několika důvodů. Korejský KHNP, vybraný dodavatel nového dukovanského bloku, čelí otázkám ohledně transferu technologií a zapojení českého průmyslu. Francouzský model — výstavba vlastních výrobních kapacit přímo v Evropě — ukazuje alternativní cestu, která posiluje energetickou suverenitu kontinentu.
Ministr průmyslu a obchodu opakovaně zdůrazňuje, že nový blok v Dukovanech by měl být v provozu kolem roku 2036. Odhadovaná cena kolem 400 miliard korun z něj činí největší infrastrukturní projekt v dějinách země. Klíčová otázka zní: dokáže Česko mezitím dostatečně rozvíjet obnovitelné zdroje a úspory energie, aby překlenulo období, než nový blok začne dodávat elektřinu?
Kritické minerály: tichá válka o budoucnost
Méně viditelným, ale neméně důležitým trendem je globální závod o kritické minerály. Nedávná dohoda mezi Austrálií a Japonskem o spolupráci v oblasti energetické bezpečnosti a kritických surovin je dalším dílem skládanky, v níž hraje roli i Česko.
Lithium v Cínovci, zásoby kaolínu s obsahem lithia na Karlovarsku — to jsou aktiva, která v kontextu evropské snahy o surovinovou nezávislost nabývají strategického významu. Evropský akt o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act) stanovuje ambiciózní cíle: do roku 2030 by mělo být alespoň 10 procent těžby a 40 procent zpracování kritických minerálů zajištěno v rámci EU.
Geomet, česká těžařská společnost s licencí na Cínovec, pokračuje v přípravě projektu, jehož roční kapacita by mohla pokrýt výrobu baterií pro statisíce elektromobilů. Realizace ovšem závisí na ceně lithia na světových trzích — a ta v posledních dvou letech klesla o více než 70 procent z vrcholu roku 2022.
Co mohou udělat domácnosti a firmy — hned teď
Zatímco velké projekty — ať už jaderné, těžební, nebo legislativní — se počítají na roky, úspory energie jsou dostupné okamžitě. ERÚ ve své výroční zprávě za rok 2025 uvádí, že průměrná česká domácnost může snížit spotřebu elektřiny o 15 až 25 procent bez zásadních investic — správným nastavením spotřebičů, využíváním nočních tarifů a eliminací stand-by spotřeby.
Pro firmy je potenciál ještě větší. Energetické audity, povinné pro podniky nad 250 zaměstnanců, opakovaně identifikují úspory v řádu desítek procent — zejména v oblasti osvětlení, stlačeného vzduchu a řízení HVAC systémů. Nová povinnost reportovat podle směrnice CSRD navíc přidává regulatorní tlak: společnosti budou muset vykazovat nejen emise, ale i konkrétní kroky k jejich snižování.
Kam směřuje česká energetika?
Česko stojí na křižovatce. Na jedné straně vysoké ceny elektřiny, které zatěžují domácnosti a snižují konkurenceschopnost průmyslu. Na druhé straně obrovský nevyužitý potenciál — od střešních fotovoltaik přes komunitní projekty až po systematické úspory energie.
Klíčem bude reformovat tarifní strukturu tak, aby zvýhodňovala elektrifikaci a vlastní výrobu, urychlit povolovací procesy pro obnovitelné zdroje a zajistit, aby nový jaderný blok nebyl alibi pro odkládání ostatních opatření. Energetická transformace není otázkou jednoho řešení — je to mozaika kroků, z nichž každý přispívá k celku.