Česko má podle geologa sázet víc na geotermální energii i ukládání CO2

Pět kilometrů pod našima nohama panuje peklo. Teploty tam běžně překračují sto padesát stupňů Celsia a horninové masivy akumulují tolik energie, že by bez problému vytopily celou republiku na stovky let dopředu. Místo toho, abychom do země zarazili vrtné soupravy a zajistili si stabilní zdroj bez ohledu na to, zda zrovna svítí slunce nebo fouká vítr, řeší čeští politici v televizi hádky o emisní povolenky a škrty v rozpočtu.

Zatímco se v Praze debatuje, jestli konec podpory obnovitelných zdrojů zdraží elektřinu o deset nebo dvacet procent, v zemi nám leží gigawatty čisté energie. A nejen to. Vyčerpaná moravská ložiska ropy a zemního plynu nabízejí ideální přírodní trezor pro oxid uhličitý, bez jehož ukládání český těžký průmysl do deseti let zkolabuje pod tíhou evropských emisních plateb. Přední čeští geologové z České geologické služby i akademické sféry varují: Česko trestuhodně přehlíží své vlastní podzemní bohatství. Díváme se k cizím břehům, řešíme drahý zkapalněný plyn a přitom sedíme na energetickém jackpotu.

Hlubinné teplo: Proč Litoměřice a Liberecko koukají do zemského jádra

V Česku panuje zažitý mýtus, že geotermální energii mohou smysluplně využívat jen země ležící na tektonických zlomech, jako je Island, Itálie nebo Turecko. Geologická realita střední Evropy je však podstatně optimističtější. Český masiv nabízí v hloubkách mezi třemi až pěti kilometry stabilní teplotní gradient, kde lze technologií stimulovaných geotermálních systémů (EGS – Enhanced Geothermal Systems) získávat vodu o teplotě 130 až 160 stupňů Celsia. To je teplota, která hravě stačí nejen na centrální vytápění celých měst, ale v binárním cyklu typu ORC (Organic Rankine Cycle) také na celoroční výrobu čisté elektřiny.

Ukázkovým příkladem promarněného času i obrovského potenciálu jsou Litoměřice. Zdejší projekt hlubinné geotermie, který počítal s vybudováním geotermální teplárny a výzkumné infrastruktury SYNERGYS, prokázal v hloubce přes dva kilometry teploty kolem šedesáti stupňů a v plánovaných čtyřech kilometrech až 140 stupňů Celsia. Jenže místo rychlé realizace projekt léta narážel na byrokratickou neochotu, strach úředníků z geologického rizika a chronický nedostatek investičních garancí ze strany státu.

Přitom geotermie nabízí něco, co fotovoltaika ani větrné turbíny z principu nabídnout nemohou: koeficient ročního využití přes 90 procent. Geotermální elektrárna běží 8 000 až 8 400 hodin ročně. Neřeší inverzi v lednu ani noční bezvětří. Funguje jako dokonalý základní zdroj (baseload), který by mohl v teplárenství i síti nahradit dosluhující uhelné bloky bez nutnosti pálit drahý zemní plyn. Další slibné lokality leží v podhůří Krušných hor, na Liberecku v oblasti Lužického zlomu nebo na Ostravsku, kde se navíc nabízí nízkoentalpické využití tepla z důlních vod opuštěných černouhelných šachet.

Podzemní trezory na jižní Moravě: Ukládání CO2 není sci-fi, ale boj o přežití průmyslu

Druhým pilířem, na který geologové neúnavně upozorňují, je technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS – Carbon Capture and Storage). V české veřejné debatě je ukládání oxidu uhličitého pod zem často vnímáno jako nebezpečný experiment. Pro geology je to však rutinní proces obrácené těžby. Pokud z určité geologické struktury miliony let neunikal zemní plyn ani ropa, je tato past s nepropustným jílovým nadložím schopna bezpečně udržet vtlačený zkapalněný plyn po další tisíciletí.

Klíčovým územím pro CCS je Vídeňská pánev na jižní Moravě. Společnost MND (Moravské naftové doly) ve spolupráci s Českou geologickou službou již v rámci pilotního projektu CO2-SPICER detailně zmapovala ložisko Zarzyce u Uhřic. Výzkum potvrdil, že vytěžená ložiska ropy a plynu spolu s hlubokými solnými akvifery v hloubkách kolem jednoho až dvou kilometrů představují gigantický skladovací prostor.

Proč je to kritické právě teď? Český průmysl stojí před neúprosnou zdí. Ocelárny, chemické provozy v Záluží nebo Lovosicích a především cementárny (například v Čížkovicích, Mokré nebo Radotíně) produkují procesní emise CO2, které nelze odstranit přechodem na zelenou elektřinu. Vápencový kámen při výpalu na slínek uvolňuje CO2 chemickou reakcí, kterou žádná baterie ani solární panel nezastaví.

Pokud tyto podniky nezačnou oxid uhličitý zachytávat a ukládat, do roku 2030 je zlikvidují ceny emisních povolenek, které se v systému ETS dlouhodobě drží na úrovních ohrožujících konkurenceschopnost. Alternativou k domácímu ukládání je stavba stovek kilometrů potrubí k přístavům v Polsku či Německu a drahý transport loděmi do norských podmořských struktur Northern Lights. Využití vlastního moravského podzemí je pro českou ekonomiku násobně levnější a strategičtější variantou.

Škrty, dražší regulované složky a politické divadlo na povrchu

Zatímco hlubiny nabízejí stabilitu, na povrchu vládne chaos. Česká energetika v posledních měsících prochází dramatickým vystřízlivěním. Vláda škrtá dotace na podporované zdroje energie (POZE), což v praxi znamená jediné: náklady na systémové služby a podporu zelených zdrojů se v plné nahotě přelévají přímo do faktur koncových odběratelů. Regulovaná složka elektřiny, kterou určuje ERÚ, tak neúprosně roste a firmy i domácnosti zjišťují, že silová elektřina na burze může zlevňovat, ale výsledná složenka přesto nabobtná.

Do toho vstupuje vyhrocená politická rétorika. Schůzky mezi hnutím ANO a zástupci Motoristů odkrývají plány na radikální revizi Green Dealu, boj proti systému ETS2 pro domácnosti a dopravu a sliby levnějších energií. Jenže politické proklamace fyzikální zákony nezmění. Uhlí v Česku končí především ekonomicky – uhelným elektrárnám a teplárnám se kvůli povolenkám a drahému provozu jednoduše přestává vyplácet generovat proud.

Pokud stát nenabídne funkční alternativu v podobě flexibilních zdrojů, geotermie a akumulace, budeme chybějící gigawatthodiny draze dovážet. Právě proto dnes podniky opouštějí pasivní vyčkávání a hledají řešení na decentralizované úrovni. Pokud vás zajímá, jak se na nové cenové prostředí připravit v podnikové sféře a minimalizovat dopady drahých distribučních poplatků, podívejte se na specializované stránky pro firmy.

Globální energetická šachovnice: Kyperský plyn a čínský emisní paradox

Podceňování vlastních zdrojů je o to absurdnější, když se podíváme na dění za hranicemi. Evropa se zoufale snaží najít náhradu za ruské plynovody a upíná zrak k východnímu Středomoří. Strategický projekt mezi Egyptem a Kyprem nabírá reálné obrysy. Kyperské podmořské ložisko Aphrodite má posílat zemní plyn podmořským potrubím do egyptských zkapalňovacích terminálů Idku a Damietta, odkud popluje tankery LNG do evropských přístavů. Jenže tento plyn bude zatížen obrovskými náklady na těžbu v moři, zkapalnění, lodní dopravu a regasifikaci. Je to sice funkční geopolitická náplast, ale z pohledu dlouhodobých cen elektřiny a tepla v ČR jde o drahé řešení.

Ještě zajímavější lekci nabízí Čína. Západní média pravidelně šokují zprávy o tom, jak Peking povoluje stavbu nových uhelných elektráren jako na běžícím páse. Přesto data z posledního období ukazují fascinující jev: čínské emise stagnují nebo dokonce klesají navzdory rostoucí spotřebě uhlí. Jak je to možné?

Čína pochopila systémovou dynamiku moderní energetiky. Během jediného roku nainstalovala přes 200 gigawattů solárních panelů a desítky gigawattů větrníků, k tomu masivně buduje jádro a přečerpávací elektrárny. Uhelné bloky nestaví proto, aby běžely nepřetržitě na plný výkon jako dříve, ale jako strategickou kapacitní zálohu. Využití jejich kapacity kleslo pod padesát procent. Slouží jako obří pojistka a zdroj špičkového výkonu pro chvíle, kdy obnovitelné zdroje nevyrábějí. Základní objem elektřiny však dodávají nízkoemisní zdroje.

Evropa – a Česko zvlášť – se pokouší o podobnou dekarbonizaci, ale často bez potřebné stability v základu. Pokud zavřeme uhlí a nebudeme mít geotermální energii ani dostatek jádra, staneme se rukojmími dovozového plynu z Egypta, Kataru nebo USA.

Od hlubinných vrtů po bateriová úložiště: Role moderní flexibility

Ať už se díváme na stabilní geotermální elektrárny, nebo masivní instalace solárních panelů na střechách českých hal a rodinných domů, celá moderní energetika naráží na společného jmenovatele: flexibilitu sítě. Geotermie dodává stálý proud, ale denní křivka spotřeby kolísá. Naopak fotovoltaika vyrábí v masivních špičkách kolem poledne, kdy sráží burzovní ceny do záporných hodnot, aby večer při špičkové poptávce výroba klesla na nulu.

V tomto novém prostředí už nestačí elektřinu pouze pasivně odebírat za fixní tarif. Kdo chce na transformaci vydělat a ne na ni doplácet, musí aktivně sledovat spotové ceny elektřiny. V hodinách, kdy je elektřina levná nebo záporná, se vyplatí nabíjet velkokapacitní baterie nebo napájet energeticky náročné provozy. Když cena vyskočí, akumulovaná energie míří zpět do sítě nebo pokrývá vlastní spotřebu.

Zásadní roli zde hrají velká bateriová úložiště a agregace flexibility. Způsob, jakým průmyslové areály a investoři monetizují své baterie na trhu podpůrných služeb pro ČEPS, detailně popisuje obchodování flexibility. Bez těchto digitálních a hardwarových nástrojů by síť příchod nových zdrojů – ať už decentralizovaných OZE, nebo nových geotermálních instalací – jednoduše neunesla. Technické aspekty a ekonomiku velkých bateriových systémů pravidelně rozebírá také oborový portál BESS Global Blog.

Paralelně s tím se v Česku konečně rozbíhá komunitní energetika. Pokud jedna obec vybuduje hlubinný vrt a menší teplárnu s kogenerací a sousední vesnice má solární panely na školách a vodojemu, mohou si tyto subjekty energii efektivně vyměňovat. Praktické návody a legislativní rámec pro propojení lokálních výrobců a spotřebitelů přináší sdílení elektřiny. Zkušenosti s tím, jak se v praxi chovají komunitní sítě a optimalizované fotovoltaiky, podrobně mapuje magazín ShareElectric.cz. Propojení lokální výroby, baterií a chytrého řízení dnes v reálném čase zastřešuje technologická <a href="https://smartenergyshare.com" target="_blank" rel="noopener">energetická platforma SES</a>, která umožňuje účastníkům trhu profitovat z dynamických změn bez nutnosti trávit hodiny u burzovních grafů.

Hlubiny rozhodnou: Kdo zaváhá, zaplatí miliardy na pokutách i fakturách

Energetika nezná ideologické kompromisy, zná pouze fyziku, geologii a ekonomickou návratnost. Představa, že se český stát vyhne dekarbonizaci tím, že v Bruselu vyjedná výjimky pro spalování uhlí, je nebezpečnou iluzí. Uhlí končí, protože se nevyplácí bankám ani provozovatelům. Plyn ze Středomoří nebo zkapalněný plyn ze zámoří zajistí přežití během zimy, ale za cenu vysokých marží zahraničních dodavatelů a permanentní cenové volatility.

Česká republika má před sebou dvě klíčové cesty pod zemský povrch, které nesmí promarnit:

1. Rychle otevřít geologická data a vytvořit státní garanční fond pro hlubinné geotermální vrty. Riziko neúspěšného vrtu je hlavní překážkou pro soukromé investory i municipality. Pokud stát nabídne garance, soukromý kapitál zaplatí zbytek a česká města získají bezemisní teplo na desítky let za předvídatelné, stabilní náklady.
2. Legislativně a finančně odblokovat projekty CCS na jižní Moravě. Ukládání CO2 do vyčerpaných naftových ložisek a hlubokých pískovců není volbou luxusu, ale podmínkou přežití cementářů, sklářů a chemického průmyslu. Pokud nevytvoříme domácí podzemní úložiště, budeme miliardy korun ročně posílat německým a norským provozovatelům plynovodů a podmořských vrtů.

Geologové svou práci odvedli – zmapovali zlomové linie, změřili teplotní gradienty a spočítali kapacitu moravských pískovců. Teď je řada na ministerstvech, investorech a energetických manažerech. Buď začneme využívat gigawatty pod svýma nohama a vybudujeme kolem nich pružný systém postavený na akumulaci a sdílení, nebo budeme i za deset let v televizi sledovat politiky vysvětlující, proč jsou účty za elektřinu a teplo v Česku opět nejvyšší v regionu.

Zdroje

• oEnergetice.cz – Odborný portál o české a evropské energetice
• Česká geologická služba – Projekt výzkumu ukládání CO2 (CO2-SPICER)
• Energetický regulační úřad (ERÚ) – Cenová rozhodnutí a regulované platby
• Mezinárodní energetická agentura (IEA) – Geothermal Energy and CCUS Outlook
• ČEPS – Přenosová soustava a rozvoj služeb výkonové rovnováhy

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ShareElectric.cz SmartEnergyShare není dodavatel elektřiny: Jak funguje el... Vice o sdílení elektřiny