České teplárenství na rozcestí: Mezi dekarbonizací, bezpečností dodávek a geopolitickými tlaky
Letošní ročník konference Dny teplárenství a energetiky 2026, která se tradičně řadí mezi nejvýznamnější oborová setkání v České republice, přichází v době, kdy se tuzemský energetický sektor potýká s bezprecedentní kumulací výzev. Transformace tepláren, otázka jaderné budoucnosti i rostoucí geopolitické napětí kolem dodavatelských řetězců — to vše formuje podobu české energetiky na příští dekádu.
Teplárenská transformace: Hodiny tikají
Česká republika provozuje jeden z nejrozsáhlejších systémů centrálního zásobování teplem v Evropě. Podle dat Teplárenského sdružení ČR je na soustavy CZT napojeno přibližně 1,6 milionu domácností, což představuje zhruba 38 % bytového fondu. Problém je ovšem zřejmý — více než 45 % tepla stále pochází ze spalování hnědého uhlí.
Směrnice EU o energetické účinnosti (EED) v revidovaném znění požaduje, aby členské státy do roku 2030 dosáhly měřitelného pokroku v dekarbonizaci teplárenských soustav. Pro české teplárny to znamená investice odhadované Ministerstvem průmyslu a obchodu na 150 až 200 miliard korun v horizontu příštích pěti let.
„Transformace tepláren není jen technická otázka, je to otázka sociální," zaznělo opakovaně na loňském jednání Energetického regulačního úřadu. Cena tepla z CZT totiž přímo ovlivňuje životní náklady milionů občanů. ERÚ v roce 2025 evidoval průměrnou cenu tepla na úrovni 780 Kč/GJ, přičemž regionální rozdíly dosahují až 40 %. Města jako Ústí nad Labem, Most nebo Chomutov, kde dominují uhelné teplárny, čelí reálnému riziku energetické chudoby při nezvládnuté transformaci.
Jaderná karta: EPR2 a česká sázka na atom
Zatímco francouzská EDF investuje téměř 100 milionů eur do výrobního závodu pro reaktory EPR2, Česká republika sleduje tento vývoj s mimořádným zájmem. Dostavba Dukovan, jejíž první blok by měl být spuštěn kolem roku 2036, představuje největší energetickou investici v novodobé historii země.
ČEZ jako investor a provozovatel počítá s korejskou technologií APR1400 od KHNP, nicméně rozhodnutí vlády z roku 2024 otevřelo i prostor pro budoucí spolupráci s evropskými dodavateli. EDF se svým EPR2 zůstává potenciálním partnerem pro případný pátý blok nebo pro projekty malých modulárních reaktorů (SMR), o nichž se v českém prostředí živě diskutuje.
Jaderná energetika přitom není jen o výrobě elektřiny. Stále více odborníků upozorňuje na potenciál jaderného tepla pro zásobování měst. Dukovany již dnes dodávají teplo do Třebíče a okolí, a rozšíření tepelných vývodů z nových bloků by mohlo pokrýt značnou část potřeb jihomoravského regionu. Operátor trhu OTE ve svých scénářích pro rok 2035 počítá s tím, že jaderné zdroje budou pokrývat až 50 % výroby elektřiny v ČR, oproti současným přibližně 37 %.
Brusel zpřísňuje: Čínské technologie pod drobnohledem
Jedním z nejdiskutovanějších témat letošního roku je postoj Evropské komise k čínským technologiím v energetické infrastruktuře. Brusel v březnu 2026 vydal doporučení, v němž označuje závislost na čínských komponentech v rozvodných sítích, řídicích systémech a obnovitelných zdrojích za bezpečnostní riziko.
Pro Českou republiku je toto téma mimořádně aktuální. Podle analýz Solární asociace pochází více než 80 % fotovoltaických panelů instalovaných v ČR z čínské produkce. V segmentu střídačů dominují značky jako Huawei a Sungrow s tržním podílem přesahujícím 60 %. U bateriových úložišť je situace podobná — čínští výrobci jako CATL a BYD ovládají evropský trh.
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) již v roce 2025 upozornil na rizika spojená s připojením inteligentních střídačů a bateriových systémů do distribuční soustavy. Tyto prvky totiž komunikují se vzdálenými servery a teoreticky by mohly být využity k destabilizaci sítě. Provozovatelé distribučních soustav — ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce — proto začali zavádět přísnější certifikační požadavky.
Analogii lze najít v telekomunikacích, kde Česko patřilo mezi první země EU, které varovaly před využitím technologií Huawei v sítích 5G. Energetická infrastruktura je ovšem z hlediska národní bezpečnosti minimálně stejně kritická.
Energetická bezpečnost: Lekce z Tichého oceánu
Zajímavý signál přichází z druhé strany planety. Austrálie a Japonsko v dubnu 2026 podepsaly strategickou dohodu o spolupráci v oblasti energetické bezpečnosti a kritických minerálů. Obě země sdílejí obavy ze závislosti na čínských dodavatelských řetězcích a hledají alternativní zdroje lithia, kobaltu, vzácných zemin a dalších surovin klíčových pro energetickou transformaci.
Česká republika by měla tento vývoj sledovat pozorně. Tuzemské zásoby lithia v Cínovci představují jeden z největších zdrojů v Evropě — odhadované zásoby činí přibližně 1,3 milionu tun uhličitanu lithného. Projekt společnosti Geomet (nyní pod křídly European Metals Holdings) by mohl zahájit těžbu na přelomu dekády a výrazně posílit pozici ČR v evropském hodnotovém řetězci baterií.
V kontextu zpřísňujících se evropských pravidel pro kritické suroviny (Critical Raw Materials Act) se Česko může stát strategickým hráčem — nikoli jen odběratelem, ale i dodavatelem klíčových materiálů pro energetickou transformaci.
Digitalizace a chytré sítě: Budoucnost je v datech
Vedle „tvrdé" infrastruktury roste význam digitálních platforem pro řízení energetických toků. Česká energetika prochází vlnou digitalizace — od nasazování chytrých elektroměrů (smart metering rollout, který ČEPS a distributoři plánují dokončit do roku 2031) přes agregaci flexibility až po komunitní energetiku.
Zákon o komunitní energetice, účinný od ledna 2024, otevřel prostor pro vznik energetických společenství. Podle dat ERÚ bylo do konce prvního čtvrtletí 2026 registrováno přes 320 komunitních subjektů. Platformy jako Smart Energy Share umožňují sdílení energetických dat, analýz a trendů, což je pro rozvoj komunitní energetiky klíčové — informovaná komunita je efektivní komunita.
Co bude dál?
České teplárenství a energetika stojí před transformací, která nemá v novodobé historii obdoby. Kombinace dekarbonizačních tlaků, geopolitických rizik, jaderných ambicí a digitalizace vytváří prostředí plné příležitostí i hrozeb. Klíčové bude, zda se podaří sladit tempo transformace s ochranou spotřebitelů a zachováním energetické bezpečnosti.
Konference jako Dny teplárenství a energetiky jsou v tomto ohledu nenahraditelným prostorem pro dialog mezi průmyslem, regulátory a samosprávami. Letošní ročník ukáže, zda má česká energetika jasný plán — nebo zda se stále pohybuje v mlze dobrých úmyslů bez konkrétní exekuce.