Březnová revoluce na střechách: Rekordní výroba solárních elektráren mění trh s elektřinou v Česku
Březen 2026 se zapsal do historie české energetiky. Fotovoltaické elektrárny v ČR dosáhly rekordní měsíční výroby a ceny na denním trhu OTE reagovaly výrazným poklesem. Pro majitele střešních instalací to ale nemusí být špatná zpráva — pokud vědí, jak přebytky zpeněžit.
Rekordní čísla, která mění pravidla hry
Letošní březen přinesl nadprůměrné množství slunečních hodin a instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v Česku mezitím překonal hranici, kterou si ještě před třemi lety málokdo dokázal představit. Výsledkem je rekordní měsíční výroba ze solárních zdrojů, která v kombinaci s relativně nízkou spotřebou v přechodovém období vedla k tlaku na velkoobchodní ceny elektřiny.
Na denním trhu operátora trhu OTE se ceny v poledních hodinách propadaly k historickým minimům. Ve špičkových dnech se spotová cena dostávala pod 20 EUR/MWh, v některých hodinách dokonce k nule. Pro kontext — průměrná cena ve stejném období loňského roku se pohybovala kolem 65 EUR/MWh.
Tento cenový vývoj má přímý dopad na ekonomiku fotovoltaických projektů. Výkupní ceny za přebytky dodané do sítě sledují tržní trend a pro mnohé provozovatele malých elektráren klesly na úroveň 0,30 až 0,75 Kč za kilowatthodinu. Při těchto cenách se návratnost investice výrazně prodlužuje a motivace maximalizovat vlastní spotřebu roste.
Lex OZE II a sdílení elektřiny: 23 000 účastníků za první měsíce
Zákon o podporovaných zdrojích energie, novelizovaný jako takzvaný Lex OZE II, přinesl od roku 2025 zásadní změnu — umožnil sdílení elektřiny mezi odběrnými místy v rámci jedné distribuční soustavy. A Češi se do toho pustili s překvapivou chutí.
Podle aktuálních dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) se do systému sdílení elektřiny zapojilo již přes 23 000 účastníků. Jde o domácnosti, bytová družstva, firmy i obce, které sdílejí přebytky ze svých fotovoltaických elektráren s dalšími odběrateli prostřednictvím virtuálních komunit.
Princip je jednoduchý: místo aby přebytek putoval do sítě za výkupní cenu blížící se nule, sdílí ho výrobce s konkrétním odběratelem za vzájemně dohodnutou cenu. Ta se v praxi pohybuje nejčastěji v rozmezí 1,20 až 1,40 Kč/kWh — tedy výrazně výhodněji než výkup, a zároveň levněji než běžná dodávka od obchodníka s elektřinou.
Jak sdílení funguje v praxi
Sdílení elektřiny není technicky složité — nevyžaduje nové kabely ani fyzické propojení odběrných míst. Vše se odehrává na úrovni dat. Distributor na základě registrace u operátora trhu OTE virtuálně přiřadí výrobu jednoho odběrného místa ke spotřebě jiného. Vyúčtování pak reflektuje skutečně sdílené objemy.
Pro výrobce to znamená, že jeho přebytek, který by jinak skončil v síti za 0,30 Kč, nyní prodá sousedovi, firmě v okolí nebo členu energetické komunity za více než čtyřnásobek. Pro odběratele naopak platí, že kilowatthodina pořízená sdílením je levnější než od klasického dodavatele, u kterého platí silovou složku, distribuci a všechny regulované poplatky.
Platformy pro zprostředkování sdílení elektřiny rostou jako houby po dešti. Mezi nimi například Smart Energy Share, který propojuje výrobce a odběratele a automatizuje administrativu spojenou s registrací u OTE. Podobných řešení přibývá a trh se postupně profesionalizuje.
Co to znamená pro budoucnost
Rekordní březnová výroba ukázala dva paralelní trendy, které budou českou energetiku definovat v nadcházejících letech.
Za prvé, solární boom pokračuje a instalovaný výkon roste rychleji, než předpokládaly i optimistické scénáře Ministerstva průmyslu a obchodu. S každým gigawattem nového výkonu poroste tlak na ceny ve slunečných hodinách a klasický model „vyrobím a prodám do sítě" bude ekonomicky stále méně atraktivní.
Za druhé, sdílení elektřiny se z legislativní novinky stává reálným nástrojem energetické optimalizace. Číslo 23 000 účastníků za relativně krátkou dobu ukazuje, že poptávka existuje a bariéry vstupu jsou nízké. Analytici ERÚ očekávají, že do konce roku 2026 by se počet účastníků mohl zdvojnásobit.
Pro majitele fotovoltaických elektráren z toho plyne jasné doporučení: nespoléhat se na výkupní ceny a aktivně hledat možnosti sdílení. Rozdíl mezi 0,30 Kč a 1,30 Kč za kilowatthodinu představuje u typické střešní elektrárny o výkonu 10 kWp rozdíl v řádu desítek tisíc korun ročně.
Shrnutí
Březen 2026 potvrdil, že česká energetika prochází strukturální změnou. Rekordní solární výroba tlačí velkoobchodní ceny dolů, ale díky legislativnímu rámci Lex OZE II mají výrobci nástroj, jak přebytky zhodnotit výrazně lépe než prostým prodejem do sítě. Sdílení elektřiny přestává být experimentem a stává se standardní součástí energetického mixu českých domácností a firem. Kdo se adaptuje rychle, získá konkurenční výhodu v podobě nižších nákladů na energii — ať už jako výrobce, nebo jako odběratel.