Aktivní zákazník, nebo energetické společenství? Rozdíl rozhoduje o ekonomice sdílení elektřiny
Sdílení elektřiny mění roli odběratele
Česká energetika se dostává do bodu, kdy už nestačí pouze sledovat tarif dodavatele a jednou ročně vyúčtování. Velkoobchodní ceny elektřiny se podle aktuálních tržních dat pohybují na dvouletých maximech, roční kontrakt pro ČR meziročně zdražil zhruba o třetinu a tlak na koncové ceníky se pravděpodobně projeví se zpožděním. Současně distribuční soustavy řeší vyšší nároky na spolehlivost: ČEZ Distribuce nasazuje 20 specializovaných čet pro práci pod napětím, které mají omezovat odstávky a zkracovat plánovaná přerušení dodávek.
Do toho vstupuje komunitní energetika. Ta nemá být náhradou za síť, ale způsobem, jak lépe využít lokální výrobu elektřiny, typicky ze solárních elektráren na střechách rodinných domů, firem, obcí nebo bytových domů. Pravidla sdílení popisuje Energetický regulační úřad na svém webu ERÚ, podle kterého je klíčové zejména sladění výroby a spotřeby v patnáctiminutových intervalech.
Aktivní zákazník: jednodušší cesta pro menší skupiny
Aktivní zákazník je nejjednodušší právní režim pro sdílení elektřiny. Hodí se tam, kde je vztah mezi účastníky přímý, přehledný a není potřeba vytvářet rozsáhlou organizaci. Typickým příkladem je domácnost s fotovoltaikou, která chce přebytky sdílet na chalupu, s rodiči v jiném odběrném místě nebo s několika dalšími členy rodiny.
Při sdílení přes distribuční soustavu může mít skupina aktivního zákazníka až 11 členů. V bytovém domě, tedy za jednou hlavní domovní pojistkovou skříní, může být rozsah výrazně širší. Výhodou je nižší administrativa: aktivní zákazník se neregistruje u ERÚ jako společenství, řeší se hlavně registrace skupiny sdílení u Elektroenergetického datového centra, měření a nastavení alokačního klíče.
Ekonomika je však citlivá na profil spotřeby. Pokud střešní fotovoltaika vyrábí nejvíce v poledne, ale zapojená odběrná místa mají spotřebu hlavně večer, velká část elektřiny se nesdílí a skončí jako přetok do sítě. V takovém případě může být výhodnější doplnit baterii, řízení spotřeby nebo spotový produkt, kde hraje roli spotová cena a aktuální cena elektřiny na burze.
Energetické společenství: větší rozsah, vyšší odpovědnost
Energetické společenství je robustnější forma. Dává smysl pro obce, městské části, školy, podnikatelské areály, bytová družstva nebo skupiny více subjektů, které chtějí sdílení elektřiny řídit dlouhodobě a ve větším měřítku. Umožňuje zapojit až 1000 předávacích míst, kombinovat více výroben a více spotřebitelů a nastavit pravidla fungování ve stanovách nebo smluvní dokumentaci.
Cena za sdílenou elektřinu není zákonem pevně určena. Účastníci si mohou sjednat bezúplatné sdílení, cenu podle skutečně odebraných MWh, příspěvek na provoz zdroje nebo jiný transparentní model. Právě zde začíná být důležité energetické poradenství, protože špatně nastavený alokační klíč, nevhodná skladba odběrů nebo podcenění účetních a daňových dopadů může zhoršit návratnost celého projektu.
Společenství má také větší organizační nároky. Musí řešit správu členů, pravidla vstupu a výstupu, investice, provozní náklady, odpovědnost za data i komunikaci s účastníky trhu. Na druhou stranu nabízí lepší prostor pro profesionální řízení výroby, akumulace a spotřeby.
Číselný příklad: stejná elektrárna, jiný výsledek
Uvažujme obecní fotovoltaiku o výkonu 100 kWp s roční výrobou přibližně 100 MWh. Pokud obec sdílí elektřinu jen se dvěma budovami, například úřadem a knihovnou, a ty mají nízkou polední spotřebu, může se reálně využít jen 35 až 45 MWh ročně. Zbytek odejde do sítě jako přebytek.
Pokud se stejný zdroj zapojí do energetického společenství, kde jsou kromě úřadu také škola, čistírna odpadních vod, sportovní hala a několik domácností s denní spotřebou, může využití vzrůst například na 65 až 80 MWh ročně. Rozdíl 30 MWh při hodnotě silové elektřiny 3 000 Kč/MWh znamená přibližně 90 000 Kč ročně v lepším využití lokální výroby. Skutečná úspora bude záviset na distribučních platbách, obchodním modelu, daních a ceně neodebrané elektřiny.
To je důvod, proč nestačí ptát se jen na instalovaný výkon elektrárny. Podstatnější je, kdo bude elektřinu spotřebovávat, v jaký čas a podle jakých pravidel.
Proč do hry vstupuje vítr, síť a smart energy
Česká větrná energetika zatím výrazně zaostává. Podle výhledu WindEurope má ČR do roku 2030 dosáhnout asi 770 MW instalovaného výkonu ve větru, zatímco národní plán počítá s 1 500 MW. Chybět by tedy mohlo zhruba 730 MW. Bariérou jsou povolovací procesy, lokality, akcelerační zóny i technické limity moderních turbín.
Pro komunitní energetiku to má praktický dopad. Solární výroba je sezónní a denní; vítr by mohl lépe doplňovat výrobu v zimě a v noci. Bez rozvoje větru, akumulace a řízení spotřeby bude sdílení elektřiny často stát hlavně na fotovoltaice. Proto se bude prosazovat koncept smart energy: kombinace dat, predikce výroby, řízení flexibility a automatizace spotřeby. Platformy typu Smart Energy Share mohou v tomto prostředí pomoci s orientací v možnostech sdílení, návrhem modelu a praktickou správou energetických projektů.
Praktické tipy před založením sdílení
Nejdříve si nechte zpracovat hodinový nebo patnáctiminutový profil spotřeby. Bez dat je návrh skupiny sdílení spíše odhadem. Poté ověřte kapacitu připojení u distributora, smlouvu o výkupu přetoků a vhodnost průběhového měření.
U menších skupin začněte aktivním zákazníkem. Je rychlejší, srozumitelnější a administrativně lehčí. U obcí, firemních areálů a bytových portfolií zvažte energetické společenství, protože lépe rozloží výrobu mezi různé typy spotřeby. V obou případech dává smysl poradenství v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména pokud projekt kombinuje fotovoltaiku, baterii, nabíjení elektromobilů nebo tepelné čerpadlo.
Výhled: sdílení bude běžnou součástí trhu
S růstem cen, tlakem na distribuční síť a pomalým rozvojem části obnovitelných zdrojů poroste význam lokální optimalizace. Aktivní zákazník bude vstupní branou pro domácnosti a malé skupiny. Energetická společenství se stanou nástrojem pro obce, školy, bytové domy a firmy, které chtějí řídit energii strategicky.
Rozhodnutí by proto nemělo znít, zda sdílet elektřinu, ale v jakém režimu, s jakými daty a s jakou odpovědností. Kdo začne včas, bude lépe připraven na období dražší elektřiny i složitějšího provozu soustavy. Nečekejte na další zdražení: zmapujte spotřebu, ověřte technické možnosti a vyberte model sdílení, který odpovídá skutečnému provozu vašich odběrných míst.